Stavba se dodnes dochovala v původní hmotě, vnější vzhled nebyl narušen zásadními stavebními úpravami. V roce 2000 byla provedena nová roubená stěna a položena šindelová krytina. Souběžně byly vyměněny původní dožilá okna a dveře. Dům je v současnosti nepřístupný a neudržovaný. Návrh prohlášení kulturní památkou schválila Regionální komise Národního památkového ústavu v Plzni.

Chata stojí v nadmořské výšce 1185 metrů jihozápadně od Modravy mezi Medvědí a Studenou horou. Zdejší lokalita takzvané Podroklanské mýtiny byla osídlena převážně v 1. polovině 19. století ve spojitosti s těžbou dřeva a vznikem Roklanské nádrže. Ta sloužila jako součást Vchynicko-tetovského kanálu, který byl před čtyřmi lety prohlášen národní kulturní památkou.

Nejdříve byla založena hájenka pro potřeby lesníků, která později fungovala jako hostinec s ubytovnou. Zajímavostí je, že stavení je literárně zachyceno v knize Karla Klostermanna Ze světa lesních samot. Z důvodu nedostatečné kapacity byla z podnětu Klubu československých turistů v letech 1936–1937 v sousedství postavena Roklanská chata a původní hájenka zanikla. Od roku 1951 chatu využívala jako kanceláře a stáje pohraniční rota Roklan a až do roku 1991 se nacházela ve veřejnosti nepřístupném hraničním pásmu. V 90. letech přešla do majetku a správy Národního parku Šumava.

Přízemní stavba má obdélný půdorys a roubenou konstrukci z polohraněných trámů. Severní hospodářské zázemí je zděné, částečně tvořené trámovou bedněnou konstrukcí. Střecha je sedlová s polovalbami na severní a jižní straně. K nejcennějším prvkům interiéru patří původní keramická dlažba ve vstupní chodbě.

Podrobnosti o stavbě naleznete v rámci PAMÁTKOVÉHO KATALOGU NÁRODNÍHO PAMÁTKOVÉHO ÚSTAVU.