Venkov stále žije a hospoda je jeho chrámem i tvrzí. Je to samozřejmě tradice, kupříkladu hospoda v podhůří Orlických hor, kam jezdím na chalupu, stále dodržuje staleté pravidlo tří stolů: u jednoho sedí muži, u druhého ženy, třetí patří dětem; hranice smí překročit jedině výčepní. Ale tradice sama o sobě nestačí. Aby hospoda žila, musí být funkční. Nikoliv rozléváním alkoholu, pivo si umí každý otevřít doma. Ale jako topos výsostně univerzální a synkretický: v hospodě se setkávají nejenom sousedé, ale i profánní se sakrálním, tady se řeší místní politika i kultura, dohazují se řemeslníci i nevěsty. Venkovská hospoda je prostě živý internet a sociální síť vymykající se cenzuře a funkční i při výpadku proudu. Tak tomu bylo odjakživa, snad ještě před vynálezem peněz, ač muselo být nesnadné odhadnout předem, kolik si přinést dejme tomu slepic na zaplacení budoucí útraty. A venkovské hospody jistě přežijí i všechny zákruty a kličky naší postmoderní éry, to nám i jim přeji a v to pevně doufám.

Jaký má názor architekt a restauratér Marek Tichý, starosta obce Petříkov Luděk Bína nebo sládkyně a majitelka Pivovaru Kašperské Hory Alexandra Michalová? Odpovědi všech dotazovaných účastníků ankety jsou k přečtení v ZIMNÍM ČÍSLE ČASOPISU 2024/2025.