Kladný vztah ke kulturnímu dědictví své země by měl patřit k základním pilířům společenské výchovy, a to ať už v domácím prostředí, nebo v tom školním. Myslím si, že obě dvě jsou důležitá, ale rodinná výchova nás přece jen ovlivňuje už od těch nejranějších let. Měla by to být právě rodina a nejbližší okolí, které v nás kulturní zájem vzbudí, a škola ho potom má dále rozvíjet. Jednou z nejdůležitějších věcí, jež by nás mělo okolí naučit, je úcta. Právě úcta k našemu společnému dědictví je to, co jedinci umožní nejen vnímat danou památku jako turistickou atrakci, nýbrž i jako součást historie, o kterou je třeba nadále pečovat. A jak toho tedy dosáhnout? Osobně si myslím, že by nebylo na škodu klást větší důraz na kulturní edukaci už na základní škole, tedy v době prvního kontaktu dětí s naším společenstvím. Prvotní impuls by ale podle mého názoru měl skutečně přijít od vlastní rodiny, a to už je na odpovědnosti každého jednotlivce.

Jaký má názor děkan fakulty restaurování Univerzity Pardubice Radomír Slovik, historik umění Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích Hynek Látal nebo studentka Vysoké školy ekonomické v Praze Kateřina Hrušková? Odpovědi všech dotazovaných účastníků ankety jsou k přečtení v PODZIMNÍM ČÍSLE ČASOPISU 2023.