Kam jste se posunuli od roku 2019, kdy s vámi vedl rozhovor kolega Kryštof Havlice?

Asi po třech letech života tady jsem pochopil, že nejlepší bude, když se budu zámku věnovat na plný úvazek, přestal jsem dojíždět do Prahy za prací a stal jsem se kastelánem. Od letoška navíc jediným, neboť partner odešel. Druhá věc je, že se zámek od našeho nastěhování v roce 2018 změnil ve známé místo. Lidé sem jezdí na prohlídky, divadlo, brigády, procházku či návštěvu. Mnozí se vracejí, letos jsem měl asi dvacítku zájezdů. Místo žije, a to je pro mě největší posun. Cílem projektu „Zámek bude“ bylo právě to, aby byl pro lidi, a to se daří, což je fantastické. Například na nové vysvěcení zámecké kaple sv. Anny přišlo letos v létě 150 lidí.

(...)

Jak u tak rozlehlého objektu obklopeného zámeckým parkem plánujete opravy? Jaká jsou zásadní kritéria ve stanovování priorit?

Priority jsme měli od začátku jasné – nejprve musíme mít kde bydlet. Pak bylo nutné uzavřít prostor nádvoří. Následně přišla na řadu střecha zámku. Po jejím dokončení postupuji zámkem odshora dolů. Jiných objektů je tu celkem ještě asi osm. Těm se věnuji, pokud už není zbytí, což byl příklad prádelny, kterou se mi podařilo opravit dřív, než jí spadla střecha, u stájí to šlo bohužel naopak. Jsem hodně systematický.

(...)

Na zámku pořádáte také divadelní představení. Podle jakého klíče si umělce vybíráte?

S konceptem divadelního festivalu Osečanské divadelní léto přišel tehdy herec Daniel Krejčík, můj bývalý partner. Byla to šťastná idea, protože zámek v létě ožívá současným programem. Festival se tu odehrává už sedm let. Je to velmi podstatný zdroj financování oprav, protože opravdu vydělává.

(...)

Celý rozhovor si můžete přečíst v zimním vydání časopisu PROPAMÁTKY 2025.