SOUTĚŽ | Nositel tradice lidových řemesel roku 2012

Titul nositel tradice lidových řemesel uděluje od roku 2001 každoročně Ministerstvo kultury. Jedná se o českou verzi projektu UNESCO nazvaného Žijící lidské poklady. Titul je udělován u příležitosti národního zahájení Dnů evropského dědictví, které pořádá Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska. Kandidáti, kteří jsou navrženi na ocenění, musí prokázat komplexní znalosti svého oboru a vynikající kvalitu zhotovovaných výrobků. Současně se hodnotí také jejich činnost v oblasti prezentace a popularizace dané výroby stejně jako snaha o to, aby předávali své znalosti dalším zájemcům a pokračovatelům. V současné době patří mezi jeho držitele více než čtyři desítky lidových řemeslníků z České republiky. S udělením titulu nositel tradice lidového řemesla je spojeno propůjčení ochranné známky nositel tradice, a to prostřednictvím licenční smlouvy jednotlivým výrobcům.

Josef Nosek (1930), Roprachtice
obor zpracování dřeva – výroba ohýbaných sání

Josef Nosek pochází z rodiny, v níž má zpracování dřeva velice starou tradici. Výrobu postupně ovládly tři generace rodiny Nosků a dnes je do ní zasvěcován i zeť nejmladšího z nich. V dílně se při výrobě používá stolařská technologie z počátku 20. století, která je zaměřena na zpracování masivního dřeva, a přestože se v ní uplatňují různé stroje, má též velký podíl ruční práce. Vyjma kácení stromů probíhá celá technologie – manipulace dřeva, sušení fošen, výroba přířezů, hoblování, ohýbání, dlabání a sesazení sání přímo v dílně. V současné době se jedná o jedinou řemeslnou dílnu, v níž se uchovala znalost konstrukce a výrobních postupů ohýbaných sání. 

David Stejskal (1975), Pardubice
obor zpracování dřeva – tradiční tesařské technologie

David Stejskal se tesařskému řemeslu vyučil ve stavební huti Petra Růžičky, která se dlouhodobě zaměřuje na rekonstrukce a především restaurování stropních a střešních konstrukcí historických staveb. S Petrem Růžičkou se podílel na posílení konstrukcí podlah a stropů kaple sv. Kříže na Karlštejně, na opravě krovu kostela Všech svatých v Praze-Slivenci, na stavbě vrátku ke zvedání zvonu podle plánů z poloviny 15. století a v neposlední řadě i na stavbě několika historických šlapacích jeřábů. Od roku 2004 realizuje nejrůznější stavby také sám, přičemž si vychovává vlastní učně. Pracuje výhradně ručně, a to počínaje hrubováním kmenů a jejich půlením dvojmužnou pilou přes rozměřování ne zcela pravoúhlého materiálu až po vynášení profilů úžlabních a nárožních krokoví. K tomu přistupují nejrůznější tesařské spoje, jakož i konstrukce srubu, krovu a částečně i sekernických technologií.

Miroslav Stecher (1946), České Budějovice
obor výroba lidových hudebních nástrojů – českých dud a fanfrnochů

Miroslav Stecher, známá a v současnosti jedna z vůdčích osobností jihočeského folkloru, se již v útlém dětství začal seznamovat s tanečním i hudebním folklorem tohoto svébytného regionu. S hrou na hudební dudy se seznámil již ve 12 letech a postupně působil v řadě jihočeských folklorních souborů, především jako dudák. Se stavbou tohoto svébytného hudebního nástroje měl možnost se seznámit prostřednictvím Karla Janečka z Vejprnic. Dnes již vyrábí dudy přes 30 let a s vědomím složité cesty, kterou musel sám urazit, se věnuje zaškolování dudáků i mladých adeptů výroby. Výroba dud je technologicky náročný proces, při němž je třeba osvědčit znalost hned několika řemeslných oborů, jako jsou zpracování dřeva, kovu, rohoviny a kůže, a současně být i muzikant s dobrým hudebním sluchem. Přesto postupem času dosáhl v tomto oboru značné zkušenosti a dnes patří k několika málo výrobcům českých dud.

Josef Hrůza (1956), Kyšice
obor zpracování dřeva – tradiční bednářství

Josef Hrůza se řemeslnému oboru bednář vyučil jako jeden z posledních absolventů učebního oboru bednář, který na podnikovém učilišti zřizoval Plzeňský Prazdroj. Po vyučení nastoupil jako bednář do pivovaru, kterému zůstal věrný po celý svůj život. Výroba rozměrných ležáckých sudů a kvasných kádí sice vychází z obecných zkušeností bednářského řemesla, má však řadu specifik, která úzce souvisí s provozem pivovarů. Právě změna jejich výrobní technologie zapříčinila, že obor pivovarských bednářů zcela zanikl a dílna pracující pod vedením Josefa Hrůzy je jeho posledním zástupcem. V současné době můžeme bednáře z Prazdroje potkat na řadě prezentačních akcí doma i v zahraničí.

Více informací naleznete na oficiálních stránkách SDRUŽENÍ HISTORICKÝCH SÍDEL ČECH, MORAVY A SLEZSKA.