Co se stane, když ze střechy historické památky sejmeme starou měděnou korouhev? Spatříme mistrovství řemesla, krásu, kterou málokdy vidíme v tak bezprostřední blízkosti. Přesně tak se můžeme na výstavě v Liberci zblízka setkat s historickými památkami, jejichž obnově se celoživotně věnuje architekt a pedagog Václav Girsa.

Vyznavač moderního kultu památek. Člověk se zkušeností a názorem. Pokračovatel tradice, kde to nemohlo dopadnout jinak: děd diplomat, strýc architekt, otec architekt, krajinář a portrétista. Člověk sloužící tradici a památkám. „Naše památky jsou převážně rostlé, říkáme vrstevnaté organismy. V průběhu věků procházely přestavbami, menšími či rozsáhlejšími slohovými úpravami. Není neobvyklé, když renesanční stavba byla vztyčena na středověkém půdorysu, využívala zdivo ze starší fáze a obsahuje i pozdější úpravy barokní či klasicistní. Spojité organismy vytvářejí harmonický celek, jsou krásné, mají výtvarnou i dokumentární hodnotu,“ zmiňuje Václav Girsa v publikaci.

Právě vrstvy a vrstevnatost jsou Girsovou vášní. Stávají se branou k hledání příběhu. A Václav Girsa chce být vždycky především vypravěčem – proto ten příměr k lišce a jejímu ocasu, který v knize Domy s pamětí zmiňuje ředitel Severočeského muzea v Liberci Jiří Křížek. Právě v Liberci lze do března 2026 shlédnout stejnojmennou výstavu. Kraj je plný Girsových realizací: kdo si ještě vzpomene, jak vypadal Grabštejn nebo Valdštejn před jejich obnovou? Po bližším seznámení se s výjimečným dílem architekta-památkáře můžeme mít chuť všechny ty v krajině i paměti dobře usazené stavby znovu navštívit.

Cestu k putování otevírá kniha. Soutěž o tři výtisky publikace „Domy s pamětí. Dílo Václava Girsy“ se koná do 20. ledna 2026.