Na zkušenosti s touto problematikou se mohli zájemci zeptat Ilony Prausové ze Spolku absolventů a přátel ČVUT, Luboše Veverky z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Tomáše Eflera z Fakulty architektury Českého vysokého učení technického v Praze. Diskuzi moderoval Vojtěch Kouba z katedry Arts managementu Vysoké školy ekonomické v Praze.

V úvodu všichni tři panelisté přiblížili projekty související se zapojením studentů a absolventů do procesu památkové péče a způsoby financování akcí obnovy. Ilona Prausová představila veřejnou sbírku na varhany do Betlémské kaple, kterou vyhlásil Spolek absolventů a přátel ČVUT. „Od října 2014, což je něco přes půl roku od zahájení sbírky, jsme shromáždili něco přes půl milionu korun, ale jsme teprve na začátku,“ dodala.

Luboš Veverka z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze seznámil účastníky diskuze s historií záchrany rotundy sv. Václava. Byla náhodně objevena v roce 2004 a po předběžném archeologickém průzkumu na 10 let zakonzervována. V roce 2014 fakulta obdržela grant z takzvaných norských fondů a zahájila rekonstrukci ojedinělé památky. „Získali jsme pouze 80 procent potřebné částky, takže 2,4 milionu korun je třeba shromáždit z veřejných darů. Nemáme vyhlášenou veřejnou sbírku. Na stránkách www.nase-rotunda.cz jsme před Vánocemi 2014 spustili dárcovskou aplikaci a do jara 2015 jsme shromáždili 1,25 milionu korun, takže jsme zatím překročili polovinu potřebné částky. Shromažďování finančních prostředků probíhá výhradně elektronicky. Motivační prvky jsme odstupňovali podle různé výše darů. Kdo přispěje více než pět tisíc korun, získá po skončení projektu kopii původní dlaždice. Dary nad tisíc korun oceňujeme knihou o sv. Václavovi,“ uvedl Luboš Veverka.

Tomáš Efler v úvodu představil Ústav památkové péče na Fakultě architektury ČVUT v Praze, který vzdělává budoucí architekty v oboru památkové péče a seznamuje je se specifickým přístupem architektonické tvorby v těsném kontaktu s historickými strukturami. Věnuje se nejen renovacím, opravám, konzervacím či transformacím historických objektů, ale zároveň přibližuje studentům, jakým způsobem vstupovat novou architektonickou tvorbou do historického prostředí, aby byl jejich přístup kultivovaný, sofistikovaný a ne vždy prvoplánově kontrastní. „V našem ateliéru, který vede profesor Girsa, většinou pracujeme s konkrétními aktuálními tématy. Velmi často spolupracujeme přímo s vlastníky památek a také s Národním památkovým ústavem. Studenti si mohou ve školních projektech, takzvaných architektonických studiích, ověřovat přímo v terénu, jakým způsobem se liší nová architektonická tvorba od práce s historickými objekty,“ vysvětlil jeden z učebních cílů Ústavu památkové péče Tomáš Efler. Dále uvedl, že studenti si mohou vyzkoušet projekt, studii či koncepci obnovy historické stavby, případně urbanistického souboru, například návrh revitalizace venkovské lokality, zanikající tvrze či rozpadajícího se hospodářského dvora.

Jakým způsobem podporujete projekty obnovy památek? Zapojujete také studenty?
Ilona Prausová zmínila pravidelné koncerty v Betlémské kapli, na nichž se vždy prezentuje sbírka na nové varhany. Dárci mohou využít kasičky, které jsou přímo na místě, nebo si mohou vzít vizitku s číslem bankovního účtu veřejné sbírky a souhrnem dalších možností, jakými mohou přispět.

„V našem případě je pomoc studentů spíše zprostředkovaná, protože nemohou být formálně členy realizačního týmu, a to kvůli administrativním podmínkám grantů,“ upřesnil Luboš Veverka. Dodal, že na všech akcích, které studenti organizují, se ale projekt dále propaguje a pořádají se také akce pro širší veřejnost. V rámci předmětu fyzika v experimentech se uskutečnila podvečerní výuka, kde zástupci fakulty studentům a všem dalším zájemcům prezentovali obnovu rotundy a zároveň výklad rozšířili o informace o radiouhlíkové metodě a datování nálezů.

Kolik lidí se v ateliéru Ústavu památkové péče může zapojit do památkových projektů?
Tomáš Efler uvedl, že jen určité procento studentů na Fakultě architektury ČVUT v Praze projeví vážnější zájem o témata spojená s památkovou péčí. Mají možnost si vybírat z mnoha ateliérů různého zaměření. V jednom semestru bývá 5–10 studentů, kteří se věnují tématu souvisejícímu s obnovou památek.

Převažuje nabídka nebo poptávka u studentských prací? Jak navázat spolupráci?
„Většinou převažuje nabídka projektů,“ odpověděl Tomáš Efler. Doplnil, že studenti dostávají na výběr z více aktuálních možností. Sami si volí s ohledem na region, který je jim blízký, a konkrétní druh projektu. Nejvíce preferují takové, u nichž jsou k dispozici podrobnější podklady. Problémem pro studenty bývá, pokud neexistuje geodetické nebo základní zaměření objektu či plánové podklady ke stavbě nebo areálu. Jejich obstarání bývá časově i finančně náročné a odrazuje studenty od toho, aby si takovou akci vybrali. Vždy je dobré, pokud má vlastník základní podklady zpracovány nebo se je snaží cíleně shromažďovat. Pokud má navíc vizi, která nemusí být finální, ale může představovat soubor podnětů, nápadů či alespoň impulzů, může studenty zaujmout. Dokážou pak přinést vlastní nápady či rozvinout původní myšlenku. „Témata vypisujeme vždy začátkem semestru, tedy na konci září, případně v únoru. Je vhodné nás kontaktovat mnohem dříve, abychom prodiskutovali možnosti zadání,“ upřesnil Tomáš Efler.

Jakou úroveň mají studentské projekty?
Tomáš Efler připomněl, že studenti pracují pod pedagogickým vedením, absolvují odborné konzultace a s praxí se teprve průběžně seznamují. Podobné projekty jsou pro ně cvičnými školními úlohami. „Vybíráme konkrétní témata, kde jsou studenti nuceni jednat s vlastníky a řešit skutečné problémy. V zásadě to je velmi pravdivá simulace jejich budoucí profese, kdy musí pracovat s řadou protichůdných požadavků ohledně památkové péče, ochrany přírody, energetických úspor či stavebnětechnických možností. Ne každý student problémy vyřeší optimálně, takže výsledek může mít svá slabá místa. Jindy se naopak setkáváme s tím, že studentský projekt převyšuje standard profesionální práce architekta, protože student je do něj ochoten vložit velké množství energie a nadšení. Někdy se studentská práce může stát podkladem profesionálního projektu nebo je dále rozpracována jako důležitý mezistupeň při přípravě rekonstrukce památky. Ovšem práce studentů běžně nemůže nahradit kvalifikovaného zkušeného profesionála,“ uzavřel odpověď Tomáš Efler.

Jaký máte návod na úspěšnou sbírku?
„Naše sbírka je úspěšně odstartovaná, podařilo se nám vybrat půl milionu korun po drobných částkách. Ovšem varhany jsou hodně nákladná záležitost a cílová částka je 12 milionů. Zatím jsme vycházeli spíš z vlastních zdrojů, tedy oslovovali studenty a absolventy, ale při realizaci budeme potřebovat i externí dárce,“ shrnula Ilona Prausová. Luboš Veverka dodal, že každý volí způsob, s kterým se někdy v minulosti setkal. „Pracoval jsem nějakou dobu v médiích, tak jsem jednoznačně vsadil na co nejmasivnější mediální ohlas, což samozřejmě velmi dobře funguje v případě památky takového významu, jako je rotunda sv. Václava. Téma se nám podařilo otevřít v České televizi, rozhlasu a dalších médiích. Po reportážích jsme zaznamenali ještě 14 dní zvýšenou intenzitu příspěvků,“ doplnil na závěr.

Více informací o projektu a program letošní konference včetně panelových diskuzí naleznete na stránkách MÁME VYBRÁNO. První panelovou diskuzi o možnostech financování varhan si můžete přečíst ZDE.