Můžete dráhu představit a zasadit jí do historického kontextu?
Naše Muzejní úzkorozchodná dráha je naplněním snu, který začal kolem roku 1975. Tehdy jsme si, nadšeni kontrastem malé průmyslové dráhy a okolní téměř panenské přírody, s kamarády řekli, že se pokusíme po ukončení provozu dráhu přeměnit na muzejní. Podrobnostmi jsme se však nezabývali. Při našich cestách za desítkami podobných malých drah jsme projeli Evropu od Ukrajiny až po ostrov Man a navštívili jsme i kubánské parní cukrovarské dráhy. Mimo jízd a fotografování jsme se také seznamovali s jejich provozem a organizací. Navázali jsme i kontakty s jejich provozovateli, stejnými nadšenci, jako jsme byli my. Přitom jsme pravidelně navštěvovali malou železnici v okolí Soosu a navázali kontakty s vedením provozovatele. Zpočátku nás považovali jen za zájemce o fotografování. Na jaře roku 2011 jsme se cítili již dostatečně zkušení a oslovili jsme vedení firmy LB MINERALS, s. r. o., (dále jen LBM), ve Skalné a předložili mu memorandum s našimi cíli a představami. Našli jsme velké pochopení u ředitele inženýra Miroslava Baleje, který v té době přemýšlel o tom, jak zachovat alespoň nějaké vzpomínky na dráhu, která v průběhu několika let měla končit. Probrali jsme aktuální možnosti a shodli jsme se, že bude nejrozumnější založit muzeum a udělat trvalou výstavu. Ta byla slavnostně otevřena 15. října 2011 v budově bývalé laboratoře. Firma také zajistila výstavu lokomotiv a vozidel a předváděla jízdy nákladních vlaků. Úspěch byl obrovský. Ředitel inženýr Miroslav Balej byl zájmem tak překvapen, že slíbil, že pokud seženeme osobní vozy, tak nás na dráhu na jeden víkend pustí. To bylo velkolepé gesto. A také se k nám třem začali přidávat další zájemci. Několik let předtím jsme velmi aktivně pomáhali Muzeu Sokolov s přípravou jeho drážky v expozici na Krásně a měli jsme i silné přátelské kontakty. Proto nebyl problém se dohodnout na zapůjčení dvou vagonů v době před muzejní sezonou. Neodpustím si poznámku, že dobré přátelské kontakty jsou víc než peníze a příkazy. Nemyslitelné se povedlo, dopravu vagonků z Krásna zajistilo LBM a také opravilo koleje pro osobní dopravu. V sobotu 12. dubna 2012 jsme vyjeli mezi stanicemi Soos a Rampa. Zájem byl stěží zvládnutelný i na tak krátkém úseku. Jezdilo se i v neděli. Ředitel inženýr Miroslav Balej byl znovu dojatý a slíbil, že můžeme jezdit také následující víkend. Pak jsme vagony museli vrátit do krásenské expozice. A hned jsme začali hledat vagony vlastní. Povedlo se to na Slovensku v Prievidzi, kde reorganizovali těžbu. Jeden vagon jsme si pořídili my, další sokolovské muzeum a dva LBM. Po generální opravě vozů DM12 jsme již 18. srpna 2012 zahájili jízdy po celé trati, od Soosu až na Kateřinu. Hlavní úkol byl tedy splněn, dráha se rychle stala známou a navštěvovanou. Po sezoně, kdy lokomotivy řídili zaměstnanci LBM, jsme se domluvili, že se posledního firemního kurzu strojvedoucích účastní i naši zájemci. A tak jsme mohli od sezony 2013 mít všechen personál vlastní. Začali jsme také opravovat koleje a ze šrotu, který jsme koupili od LBM, sestavovat a opravovat úzkorozchodné vozíky a prodávat je podobným nadšencům. Mezi kamarády jich bylo hodně a navíc jsme získali nové přátele.

Lze shrnout cíle a úlohy spolku Muzejní úzkorozchodné dráhy Kateřina?
Cituji přímo ze zakládací listiny naší dráhy. Ta vstoupila v platnost 14. února 2014. Píše se v ní: „Vybudování a provozování turistické muzejní dráhy a tvorba turistických produktů pro její přípravu a provoz a s ní spojené vybudování a provozování muzea zaměřeného na informování veřejnosti a propagaci informací o historii a přítomnosti těžby jílů a hlín.” Na první pohled je to jednoduchý a stručný popis. Ovšem jeho dosažení je velmi náročné. Veškerá činnost našeho spolku je postavena na dobrovolné, bezplatné práci železničních nadšenců. Veškeré prostředky, které vyděláme, dáváme do rozšíření a zlepšení provozu a také na získávání dalších exponátů pro muzeum. Máme pronajatu velkou halu, kde připravujeme rozšíření expozice o vystavené exponáty týkající se úzkorozchodné průmyslové kolejové dopravy a těžby jílů. Podařilo se nám dále koupit starou budovu dílen a depa s kompletním vybavením, které má dnes významnou kulturněhistorickou a muzejní hodnotu. Podařilo se nám také vstoupit do programu Podpora obnovy historických železničních kolejových vozidel v období 2017–2020. Díky dobrému výběru lokomotiv a kvalitní přípravě jsme mohli z této podpory nechat v roce 2017 provést odbornou generální opravu lokomotivy BN30, kterou jsme nechali obnovit do stavu po dodání v roce 1950. Má proto zelenou barvu, jakou jsme našli v nejstarší vrstvě nátěrů. Před více než 70 lety neměly malé lokomotivy elektrické vybavení, a tedy ani startér, a tak ji i dnes musíme startovat ručně klikou. O rok později jsme byli opět vybráni do programu obnovy a nechali jsme opravit do původního stavu modernější typ BN30R. Lokomotiva má již startér a je také podle původního nátěru natřena žlutě. Pro přiblížení programu i postupu obnovy jsme pro návštěvníky udělali další dva informativní výstavní panely. Další rok jsme dostali i třetí podporu určenou na obnovu podvozků osobních vozů. To vše znamenalo, že jsme museli od LBM koupit dvě motorové lokomotivy a dva osobní vozy DM12, což nás ekonomicky velmi vyčerpalo. Protože z důlních osobních vozů je omezený výhled, předělali jsme za vydatné pomoci LBM jeden starý vůz DM12, který jsme dříve směnili za několik nákladních vozů, na vyhlídkový. Vůz má velký úspěch a je vždy první obsazen. Odborníkům a zájemcům z jiných drah umožňujeme předváděcí jízdy jejich lokomotiv po naší trati a snažíme se, aby jízdy byly i ve dnech našeho provozu, byť je to velice náročné na organizaci všech činností. Zájemci tak mohou vidět a fotografovat vozidla, která by nikdy nepoznali. Podařilo se dokonce zapůjčit za režijní cenu na několik týdnů i parní lokomotivu. To byl pro nás velký svátek a vyplnění posledního cíle memoranda: přivést jednou na Kateřinu i provozní parní lokomotivu. Zájem o parní jízdy jak veřejné, tak i fotografické byl mezi vážnými zájemci obrovský. Peníze z parního provozu nám umožnily začít uvažovat o záchraně starých dílen, které byly určeny jako nepotřebné k demolici. My bychom tak přišli o základnu a projekt muzejní dráhy by skončil. Protože jsme budovu a především její vybavení dobře znali, chtěli jsme pro budoucnost zajistit její ochranu vyhlášením kulturní památky. To pro vlastníky LBM bylo pochopitelně nepřijatelné, ale vytvořili nám rozumné podmínky pro koupi, a dílny tak byly zachráněny a dnes jsou také památkově chráněny.

Další informace naleznete na stránkách DRÁHA-KATEŘINA. Přečtěte si také druhou část rozhovoru.