Samostatně stojící klasicistní stavba vznikla roku 1858 v místě starší modlitebny, o které se nedochovaly podrobnější záznamy. Její existence byla zřejmě nejvíce ohrožena během druhé světové války, kdy zaniklo mnoho synagog, například ve Slabcích nebo v Hostouni na Kladensku. Dodnes objekt představuje výraznou hmotu v převážně mladší přízemní zástavbě někdejšího ghetta. Jeho hodnotu výrazněji nepoškodily stavební úpravy provedené kolem poloviny minulého století. Návrh prohlášení podpořil mimo jiné Národní památkový ústav středních Čech v Praze.

Někdejší synagoga má jednoduchý obdélný půdorys s charakteristickými vpadlými zaoblenými nárožími. Originálně jsou provedeny také vpadlé okenní niky lemované římsovým profilem. Pro fasádu je kromě jiného typický předstupující sokl, který rámuje plasticky vystupující pilastry.

V interiéru, jemuž dominuje prostor modlitebny s hladce omítanými stěnami, bylo druhotně realizováno trámové zastropení připomínající dřevěné kazety. Kromě vysokých oken s půlkruhovým zaklenutím stojí za zmínku také xylolitové čtvercové podlahové desky nebo patrová galerie se dvěma polosloupy v zadní části prostoru. Zajímavý pozůstatek v minulosti odstraněné dřevěné střešní zvoničky představuje provaz určený k ovládání zvonu. Po roce 1950 byl původní mobiliář přemístěn do Židovského muzea v Praze.

Židovské osídlení v Novém Strašecí je doložené od 17. století, kolem poloviny 19. století žilo na území jižního předměstí města asi 20 rodin. Původní hřbitov se nacházel v centru nedaleko synagogy, později byl zlikvidován a přestěhován na jižní okraj města.

Podrobnosti o stavbě naleznete v rámci PAMÁTKOVÉHO KATALOGU NÁRODNÍHO PAMÁTKOVÉHO ÚSTAVU.