Dobové plány, návrhy, fotografie, studie a další archivní materiály se v expozici spojují s živými květinami, protože právě stromy, růže a další rostliny sehrály v utváření nové tváře Lidic svou nezastupitelnou roli. Počátky růžového sadu v roce 1955, jeho zmar a znovuzrození na přelomu tisíciletí, ale i pohledy do budoucnosti. To vše a nejen to je ukázáno na výstavě Lípy a sakury v Lidické galerii.

Před druhou světovou válkou byly Lidice malebnou vesnicí, jež se rozkládala v údolí potoka, obklopena sady a polnostmi. Události noci z 9. na 10. června 1942 navždy zvrátily životy obyvatel obce i pokojný ráz místní krajiny. Ve jménu pomsty za atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha zavraždili nacisté tamní muže, ženy a děti odvlekli do koncentračních táborů a jednotlivá stavení vypálili. V následujících měsících srovnaly říšské pracovní služby všechny objekty se zemí, pokácely sady a aleje, zahladily staleté cesty, změnily tok potoka a zavezly rybník. Na místě zůstala po skončení války jen pustá pláň.

Již v průběhu druhé světové války začaly vznikat iniciativy na podporu výstavby nových Lidic, pro které obnova znamenala příslib porážky nacistické ideologie i lepší budoucnosti. Projekt se stal předmětem první veřejné soutěže po válce. Řešení podoby pietního prostoru, nového sídliště i symbolického přechodu mezi oběma místy, jímž se stal Růžový sad přátelství a míru, odráželo převládající vliv modernismu a hledání národního výrazu při utváření nové podoby krajiny.

Výstava proto návštěvníky provází historickou podobou Lidicka a jeho vývojem od konce 40. let až do současnosti. Ve spolupráci se studenty Vysoké školy uměleckoprůmyslové a Fakulty umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně je také předestřena diskuse o revitalizaci pamětních míst a úloze krajinných prvků. Součástí je i interaktivní mapa a edukativní část s tematickými aktivitami pro děti.

Bližší informace naleznete na stránkách PAMÁTNÍKU LIDICE.