Celý obsah PROPAMÁTKY je přístupný zdarma. Jen některé části až po přihlášení.
Ještě nemáte svůj účet?
Celý obsah PROPAMÁTKY je přístupný zdarma. Jen některé části až po přihlášení.
Ještě nemáte svůj účet?
Máte rádi kvalitní obsah? Zapojte se do komunity čtenářů tohoto webu a podpořte jeho další rozvoj.
TÁBOR | Areál sboru byl v červenci letošního roku zapsán do Ústředního seznamu kulturních památek. Objekty byly postaveny na svažité parcele v proluce mezi dvěma činžovními domy mezi ulicemi Farského a Budějovickou v Táboře.
Sbor Božích bojovníků Církve československé husitské v Táboře je puristickou stavbou, která zapadá do moderního předměstí Tábora. Skladba budovy vychází z účelovosti stavby, ale i nesnadných podmínek daných úzkou svažitou parcelou. Budova se zachovala do současnosti v autentickém stavu, včetně konstrukcí, povrchů a výplní vnitřních otvorů. Hodnotu architektury vhodně doplňuje také mobiliář bohoslužebné síně dochovaný z doby výstavby s pozdějšími dodatky. Jedná se o jednu z nejvýznamnějších staveb meziválečné architektury v Jihočeském kraji.
Pozemek na postavení vlastního kostela v Táboře získala církev 15. září 1932. Projekt ve dvou ideových návrzích vypracovali pražští architekti Jaroslav Kabeš a Václav Vejrych. Konečnou verzi projektu představili na podzim roku 1937 a schválena byla v únoru roku 1938. V ní je již kolumbárium a věž posunutá na jižní nároží stavby. Stavba byla započata hned 11. července téhož roku a dokončena 6. července roku následujícího. Sbor byl vysvěcen 6. července 1939. Do současnosti dochované jednomanuálové varhany, jež postavil Vladimír Skopek, byly v budově instalovány až roku 1946. Do kněžiště bylo v březnu 1947 umístěno sousoší Božích bojovníků – Kristus, Jan Žižka, Jan Hus, Jan Amos Komenský a Petr Chelčický od táborského sochaře Jana Vítězslava Duška. V roce 2010 se dokončily opravy budovy, malování i rekonstrukce varhan. Budova je využívána nejen věřícími, ale i ke kulturním účelům.
Církev československá husitská je specifickou českou národní katolickou církví, která byla vyhlášena 8. ledna 1920. Považuje se za pokračovatelku učení mistra Jana Husa a husitství. Na přelomu let 1919 a 1920 se odštěpila od římskokatolické církve, která byla tehdy chápána jako jeden z nástrojů habsburské protičeské politiky a jako brzda českého národa. Jejími hlavními představiteli se stali Karel Farský a Josef Pícha. Jejím vnějším projevem je používání češtiny v liturgii a přijímání pod obojí. Ve svých začátcích využívala k bohoslužbám římskokatolické kostely.
Bližší informace naleznete v rámci PAMÁTKOVÉHO KATALOGU NÁRODNÍHO PAMÁTKOVÉHO ÚSTAVU.