Fotograf Josef Sudek (1896–1976) se v Praze kromě mnoha známých, krásných a romantických míst věnoval také periferii – světu zvláštního rozhraní, drsnějšímu a chudšímu, bližšímu jeho naturelu. Skromné stavby, často ještě obklopené chlívky, králíkárnami, výběhem slepic a skleníky, byly běžné nejen na pláních Pankráce, v Troji (kolonie Bosna), v Jinonicích (kolonie Mexiko a Arizona), Hloubětíně a Vysočanech (Čína a Obecní kolonie), ale třeba i na žižkovských Židovských pecích a jinde. Periferii nejdůsledněji mapoval při přípravě monumentální publikace Praha panoramatická z roku 1959. Tehdy mu asistovali dva mladí muži, syn přítele architekta Otto Rothmayera Jan a pardubický rodák Jiří Toman. Dochovaly se však i snímky, které do souboru nezařadil. Tato výstava tak představuje periferii jako významnou část Sudkovy celoživotní tvorby i doklad fotografova sociálního cítění. O grafický design expozice se postaral Štěpán Malovec.

Zachycené nouzové kolonie se staly také námětem literárních děl, například Františka Langera nebo Karla Čapka, a i řady výtvarných děl tvůrců z okruhu Umělecké besedy. Ačkoliv fotograf žil v centru města, jeho újezdský ateliér měl charakter i vybavení nouzového bydlení. Nemusel tak bydlet, byla to jeho volba. Ale skromná existence mu umožňovala věnovat se maximálně své práci a zálibám. Jakožto válečný invalida měl zároveň velký cit a pochopení pro chudé a strádající, sám podporoval řadu spolků i potřebných jednotlivců. Téma periferie nalézáme v jeho tvorbě už od 20. let. O životní podmínky chudších vrstev se zajímala též řada jeho generačních druhů – společným výstupem se pak staly v roce 1933 a 1934 mezinárodní výstavy sociální fotografie.

Životní mezníky Josefa Sudka jsou poměrně známé, po vyučení na knihvazače propukla první světová válka, ve které přišel o pravou ruku, poté žil v karlínské Invalidovně, studoval Státní grafickou školu a roku 1927 si zařídil na Újezdě svůj profesionální ateliér. Tam se přestěhoval roku 1930 se svou sestrou Boženou. Ta vedla veškerou firemní agendu, retušovala fotografie a kompletně zajišťovala chod jejich společné domácnosti. V letech 1959–1976 pak fotograf bydlel v hradčanské ulici Úvoz 24.

Tento původně renesanční památkově chráněný dům pocházející z konce 16. století prošel v roce 1708 a ve třetí čtvrtině 18. století barokními úpravami. V objektu se dochovala řada autentických uměleckořemeslných detailů. Kromě své celkové památkové hodnoty stavba představuje významnou kulturněhistorickou stopu právě díky Josefu Sudkovi.

Více informací naleznete na stránkách UMĚLECKOPRŮMYSLOVÉHO MUSEA V PRAZE a aktuality na FACEBOOKU. Procházka Prahou Josefa Sudka se koná 22. března od 15 hodin, sraz v Galerii Josefa Sudka. Komentovaná prohlídka výstavy proběhne 14. května od 17 hodin.