Cena Klubu Za starou Prahu za novou stavbu v historickém prostředí 2011

Pro osmý ročník své Ceny vybrala Domácí rada Klubu Za starou Prahu šest kandidátů, a to tradičně z celého území českých zemí. Pět z nich zastupuje dvě cesty, které lze při vstupu novostavby do historického kontextu považovat za spolehlivé. Zaprvé jde o „archetypický dům“ – čili jednoduchý hranol se stejně jednoduchou sedlovou střechou –, zadruhé o „dům s okny“ – stavbu s okenními otvory v tradičních formátech vsazovanými do stěny v pravidelném geometrickém řádu.

Typ archetypického domu, který je obalený dřevěnou rastrovanou pokožkou bez oken, představuje penzion Café fara v Klenotnici u Mikulova od brněnského architekta Marka Jana Štěpána, laureáta Ceny Klubu Za starou Prahu za minulý rok. Jeho novostavba stojí v nejcennější historické zástavbě staré vesnice v sousedství barokní fary a pozdně barokního kostela. Tvar novostavby architekt moderně zabstrahoval, a přece dokázal, jak takový archetypický dům dovede souznít se starými sousedy a nenápadně tak odhalovat jejich nevtíravou krásu.

Stejný důkaz předložil kopřivnický architekt Kamil Mrva v malém obchodním domě v historickém jádru Rožnova pod Radhoštěm, na místě kdysi poškozeném lokálními asanacemi. Archetypický dům se tentokrát skládá ze dvou objektů s pultovými střechami, které mezi sebe pojaly vysokou obchodní pasáž s ochozem. Součástí celku se stal i sousední rekonstruovaný objekt s kavárnou. Dům obohatil pestrou zástavbu kolem Nádražní ulice o nové architektonické dílo vysoké kvality.

Ve vinařství Krásná hora ve Starém Poddvorově na Moravském Slovácku se archetypický tvar hranolu se sedlovou střechou opakuje třikrát. Brněnští architekti Tomáš Havlíček a Pavel Magnusek ho usadili doprostřed nejcennější zástavby staré, ale moderními přestavbami silně poškozené vinařské vesnice. Zformulovali tak dobrý vzor pro různé podobné situace. Tradiční, a přece i moderní formu vinařství, které si jeho majitel přál navrhnout v „neorustikálním“ stylu, autoři zpoetizovali drobnými čtvercovými otvory s barevnými luxfery.

Příklad „domu s okny“ v monumentálním palácovém provedení zastupuje mezi kandidáty Ceny Klubu Za starou Prahu nová budova Fakulty architektury ČVUT od Aleny Šrámkové – průkopnice typu „domu s okny“ v české architektuře –, Tomáše Koumara a Lukáše Ehla. Stavba tvoří protějšek budovy Národní technické knihovny, která získala Cenu Klubu Za starou Prahu před dvěma lety, a dotváří svou velkorysou formou stále nedokončený univerzitní kampus navržený ve dvacátých letech 20. století architektem-novoklasicistou Antonínem Engelem. Zvlášť důležitou roli hraje nová budova v prospektu Thákurovy ulice, kterou náznakově uzavírá, a zvlášť uvážlivě ji autoři přikomponovali k sousední věžové stavbě z konce šedesátých let.

Mírně ironickou variaci na téma „domu s okny“ navrhli architekti Martin Krupauer a Jiří Střítecký v kancelářské budově naproti Smíchovskému nádraží v Praze. Ironie autorů spočívá v rozhýbání pravidelného geometrického řádu oken ve fasádě a snad i v použití poloprovizorních stanových konstrukcí korunujících stavbu, která v jiných ohledech pokračuje v pevné blokové zástavbě Nádražní ulice. Budova souzní se starými domy kolem sebe svým měřítkem, její autoři našli jemné prostředky pro zdůraznění její pozice na nároží a na konci řady.

Jedinou novostavbou, která se z typů „archetypického domu“ a „domu s okny“ vymyká, se stala nová visutá lávka ve Strakonicích u tamějšího raně gotického hradu od pražské architektky Ivety Torkoniakové. Pro tuto inženýrskou stavbu použila autorka formu, která se podobá řetězovým mostům z první poloviny 19. století. Jde o formu transparentní, takovou, která blízkému hradu záměrně nekonkuruje a jen jemně dotváří jeho prostředí. Nápadnější prvek představují jen ocelové vstupní rámy na obou koncích mostovky, které mění náš vstup na lávku v něco slavnostního a svým sklonem pěkně vyjadřují sílu tahů uvnitř konstrukce.

Rostislav Švácha