Archeologický výzkum objektu zámku v Novém Jičíně

Základním pilířem celého výzkumu bylo promyšlené prostorové rozmístění sondážní sítě. Soubor 18 archeologických sond (S1–S18) navazoval na probíhající stavební akce. Primárně byl pochopitelně sondován prostor nejvíce zasažený odebíráním podpodlažních uloženin. Cílem bylo systematicky pokrýt jak vnitřní dispozice památky, tedy zámecké místnosti v přízemí, tak i vnější prostranství někdejšího opevnění a nádvoří. Provázanost interiérových a exteriérových archeologických řezů poskytla ojedinělou možnost korelace vývojových fází původního středověkého hradu a souvisejícího hradebního systému s pozdějšími renesančními (a mladšími) přestavbami.

Kromě klasických exkavačních technik se výzkumný tým snažil při své práci uplatnit i moderní nedestruktivní průzkumné a dokumentační technologie. Díky ateliéru Atris byla víceméně formou zkušebních testů ke 3D skenování zámeckých prostor využita metoda LiDAR (Light Detection and Ranging). Laserové pulzy, mapující povrchy zdiva a terénu s extrémní přesností, vytvořily studijní trojrozměrný model zájmových částí zámeckého areálu. Vzniklé souhrnné snímky, které do jednoho obrazu integrují exteriéry i složitou klenbovou topografii interiérů, obnažily budovu doslova na její architektonickou kostru. Díky této metodě, která umožňuje odstranit „vizuální šum“ novodobých omítek či úprav a odhaluje původní morfologii terénu i hmotové anomálie historického zdiva, lze lépe pochopit stavební vývoj studovaného objektu. Do výsledného digitálního 3D modelu širšího prostoru lze následně zanést stratigrafické profily i půdorysy archeologických podpovrchových sond, čímž vzniká dokonalá prostorová matice celého objektu. Kromě uvedené metody byly průběžně a systematicky využívány pro dokumentaci odhalovaných struktur také fotogrammetrie a kolmé snímkování dronem.

Během dvou let výzkumu zámeckého areálu se podařilo shromáždit řadu nových poznatků. Některé korelovaly se zjištěními starších, převážně stavebněhistorických průzkumů, jiné byly zcela nové a nastolily řadu nových otázek. Přestože současným výzkumem nebylo zjištěno nic, co by problematizovalo umístění nejstaršího objektu tzv. Kravařského hradu do prostoru při jižním nároží městské hradby, stále nedisponujeme jednoznačným důkazem o chronologickém vztahu obou fortifikačních struktur.

Zcela novým zjištěním je, že dosud poněkud přehlížený prostor vnitřního, tzv. druhého nádvoří pod novověkými uloženinami a planýrkami ukrývá celou řadu stavebních struktur souvisejících pravděpodobně převážně s předrenesančními stavebními fázemi. Dobře to dokumentuje nálezová situace z exteriérové sondy S7, která nad podložím zachytila pozůstatky lineárních kamenných základů se stopami ožehu. Kameny přisazené k vnitřnímu líci základů v 19. století zbourané severozápadní hradní zdi jsou svědectvím o existenci jednoduchých (patrně dřevěných) hospodářských objektů nacházejících se co nejdále od komfortní zóny jádra hradu. Byl rovněž objeven relikt mohutného základového zdiva pod současnou úrovní druhého nádvoří, a to paralelně dva metry před zdí pozdně gotického „paláce“, jenž byl později integrován do severovýchodního křídla zámku. Kromě toho PhDr. Grepl, bývalý archeolog Muzea Novojičínska, nalezl během úprav nádvoří v 80. letech minulého století pozůstatky kleneb.Tato zjištění dokládají prostý fakt, že pod současným dlážděním uvedeného prostoru se nalézají dosud neznámé a neprozkoumané stavební fáze původního hradního areálu.

Archeologický průzkum Žerotínského zámku v Novém Jičíně přinesl řadu dalších zjištění, která obohatila naše poznání stavebních dějin objektu. Namátkově lze zmínit objev podpůrného systému pilot, částečně zachycenému sondou S1 v prostoru budoucího předsálí nové pokladny, novověké chlebové pece inovativně zapuštěné do původní, 180 cm silné severozápadní obvodové hradní zdi, způsobu pozdně renesanční vestavby zaklenutého sálku s přiléhající technickou místností do nároží starší zdi. Ta je tak dokladem existence předhradí a parkánové zdi v místě, kde dnes nově vyrůstá prosklený tubus, který  transparentně odděluje zámecké nádvoří od sousedních městských parcel. Na omítnutém vnitřním líci zmíněné zdi byly navíc zjištěny zlomky nápisů a poněkud vulgárních jednoduchých „dipinto murale“, což je doslovný latinský výraz pro nástěnnou malbu.

Movitý nálezový fond, pocházející z celkem 18 kopaných sond obsahujících prozkoumanou kubaturu uloženin o objemu ca 100 metrů krychlových, obsahuje tradiční tisíce keramických artefaktů datovatelných od 14. století po současnost, prosté keramické dlaždice renesančních podlah, prstované „gotické“ cihly se zvířecími otisky vzniklými před výpalem, fragmenty figurálních kachlů, drobná metalika – od stavebních hřebíků po mosazné náprstky a špendlíky, jednotlivé „ztrátové“ mince, dřevěné zbytky po otesávání nejrůznějších konstrukcí a z organického materiálu též raritní a vědecky cenný kus splétaného konopného provazu v délce 70 cm. Tyto a další četné nálezy jsou cennými doklady materiální kultury majitelů, obyvatel a uživatelů důležité části městského prostoru, jakým panské sídlo bezesporu bylo.

Závěrem této stručné reference bych chtěl poděkovat Michalu Dienstpierovi, mé pravé ruce během terénní fáze výzkumu, Janě Koudelové, Petře Kaniové a Františku Kolářovi, kolegům z Národního památkového ústavu, ú. o. p. v Ostravě, za výraznou pomoc při realizaci a stanovování strategie výzkumu a  Ing. Ladislavu Zahradníčkovi, hlavnímu projektantovi ateliéru Atris, s. r. o., za podporu při prosazování dílčích projektových úprav cílených k ochraně památkové podstaty objektu, Radku Kadlubiecovi za stovky hodin trpělivé fotogrammetrické dokumentace a Stanislavu Kľúčikovi a Eduardu Piterkovi, kolegům z Restaurátorského a konzervátorského pracoviště MNJ, za technickou pomoc při vyzvedávání středověké dřevěné piloty.