Záchrana znojemského domu stojí na trpělivosti a vlastní práci

K záchraně Staré Pekárny přivedla Valerii a Davida Kozelských, její současné majitele, víceméně náhoda. Po letech strávených v zahraničí se vrátili do Česka a při hledání nemovitosti ve Znojmě narazili na dům, který byl už několik let na prodej. Od tehdejšího vlastníka jim byl předán historický průzkum společně s klíči, aby si jej mohli důkladně prohlédnout.

„Nadchla nás nejen historie a příběhy lidí, ale také neskutečně krásný prostor,“ vzpomínají. Přesnou představu o budoucím využití tehdy neměli, věděli ale, že chtějí do domu vrátit život s lidmi.

Měšťanský dům v sobě uchovává řadu stavebních etap. Dochovaly se zde prostory z rané gotiky i jeden z posledních znojemských srubů. Poslední výraznější přestavba proběhla v 19. století, kdy v prvním patře vznikly tři byty a objekt dostal novou střechu. Současná obnova přinesla také nečekané nálezy. Pod novějšími podlahovými krytinami se ukázala přibližně 300 let stará smrková prkenná podlaha, pod omítkou s rákosím zase malovaný renesanční strop s florálními motivy, který překvapil i odborníky.

K minulosti domu patří také dlouhá pekařská tradice. Ta má pro majitelku navíc osobní význam – její pradědeček Ferdinand Schäfer začal ve Štramberku péci štramberské uši. „Měla jsem pocit, že sem nějak patřím,“ vzpomíná Valerie.

Na objektu manželé pracují od začátku převážně vlastníma rukama a sami přiznávají, že kompletní obnovu prostřednictvím stavební firmy by finančně neutáhli. Postupují pokoj po pokoji, a tak mají čas jednotlivá řešení promýšlet a proces úpravy neuspěchat. „Často nám napověděl sám prostor,“ dodává David.

Jasno o budoucím využití domu získávali až během prací. Výsledkem se nakonec stal autentický butikový penzion. Jednotlivé pokoje otevírali manželé postupně a jejich provoz pomáhal financovat další práce. Skloubit obojí nebylo jednoduché. „Ještě ve čtvrtek býval v průjezdu písek a stavební materiál, před příjezdem víkendových hostů jsme museli všechno uklidit,“ vzpomínají.

Za nejtěžší považují vlastníci hledání rovnováhy mezi požadavky památkové péče a dnešními nároky na pohodlí, funkčnost a energetickou udržitelnost. Jak sami říkají: „Obnova historického domu je neustálý hledací proces a kompromis mezi tím, co chcete, a tím, co vám dům dovolí“.

Tento přístup se promítl také do interiérů. „Naším cílem nebylo vytvořit skanzen ani sterilní historickou repliku, ale živý interiér, který respektuje své kořeny,“ vysvětluje Valerie. Při obnově vycházejí z přírodních a tradičních materiálů ze Znojemska. Zachovala se původní šatovská dlažba, prošlapané schody či vápenné omítky. Součástí vybavení je také starý nábytek, který majitelka sama opravovala. Historické prvky doplňuje současný český design.

Při výběru řemeslníků doporučují hledat lidi s respektem k historii a se zkušenostmi lidí kolem památek – kovářů, truhlářů, kameníků, štukatérů, kteří ovládají tradiční technologie. Důležitá je podle nich také spolupráce s restaurátory, archeology a památkáři se znalostmi konverzí historických staveb. „Pomalost pomůže místo citlivě opravit. Spěch je zde nepřítelem a vede ke zkratkám, kterých pak litujete,“ dodávají manželé Kozelští.

Záchrana měšťanského domu přitom nekončí. Na obnovu čeká další část hospodářské budovy a podzemní prostory. Zároveň už vyžadují průběžnou péči části dokončené před několika lety.

Zkušenost se Starou Pekárnou její vlastníky od další záchrany neodradila. Před několika lety koupili v Kravsku další opuštěný objekt – selský dům z 19. století, pro který nyní připravují projekt obnovy. „Záchrana památky vás vede k obrovské pokoře k řemeslu, historii a lidské práci,“ shrnují majitelé.