První místností je pánský pokoj, jemuž dominuje secesní salonní pohovka a nechybí ani kuřácké potřeby – porcelánové dýmky a předměty zhotovené ze siderolitu a terralitu, druhů měkké kameniny vyráběné pouze na Děčínsku a Teplicku. Na stěnách visí obrazy s vlasteneckou tematikou. V salonu ve stylu biedermeieru zaujme z této doby velmi vzácná toaletka. Nábytek doplňuje kolekce měkké kameniny českého původu. Následující předpokoj je instalován jako převlékárna ve stylu art deco inspirovaného biedermeierem. V otevřených skříních a na bambusovém rozměrném paravanu jsou navěšeny kostýmy a klobouky z konce 19. století a první republiky. Poslední místnost představuje kompletní ložnici inspirovanou návrhy secesního architekta Jana Kotěry, v níž se střetávají formy geometrické secese a novoklasicismu. Nábytkový soubor doplňují dobové obrazy a fotografie.

Upravené interiéry a nová střecha zámku nyní silně kontrastují se špatným stavem fasád. Objekt čeká na úpravu nádvoří, nová vrata do hlavního portálu i kovanou bránu, která kdysi uzavírala zámeckou zahradu. Bude třeba vynaložit ještě hodně úsilí a získat potřebné finanční prostředky, aby se dosud málo známý zámek v turisticky přitažlivém Posázaví dočkal celkové rehabilitace.

Na jižní straně městečka stával původně na místě raně barokního zámku gotický hrad, později přebudovaný na renesanční sídlo. S barokní přestavbou začali v letech 1663–1675 páni z Talmberka, ale z důvodu nedostatku financí svůj záměr nedokončili. Po následující dvě staletí v něm působila jen správa panství. V roce 1933 odkoupila zámek obec. Ta v něm zřídila obecní úřad, poštu, četnickou stanici, školu, muzeum a knihovnu, proto se z jeho původního zařízení nic nezachovalo. Místní základní škola v něm fungovala donedávna. Příspěvkem k jeho současnému využití je také nová instalace, která chce přiblížit i život šlechty v 19. a 20. století.