Můžete ve stručnosti přiblížit historii památky a jaká byla vaše cesta k její záchraně?
Památkový objekt můžete cíleně hledat, ale také si může on vás najít. Barvírnu mi nabídli ke koupi její majitelé ve chvíli, kdy jsem se zajímal o úplně jiný dům. O barvírně se tehdy nemluvilo, byl to prostě dům se stodolou. Postupně vyšlo najevo, čím objekt dříve byl. Dům prodělal od založení barvírny kolem roku 1705 poměrně složitý vývoj. Není vyloučeno, že před ním stál na stejném místě jiný dům, který barvíř koupil a začal přizpůsobovat potřebám svého řemesla. Usedlost byla kdysi mnohem větší. V Úštěku bylo až 80 soukeníků, které všechny obsluhovala naše barvírna. Nejstarší doložený barvíř byl Joachim Patz. Od rodiny Patzů koupil barvírnu v roce 1762 Ignaz Leitenberger, barvířský mistr z Levína. Jeho potomci v barvírně žili a pracovali až do roku 1945. Po odsunu německého obyvatelstva byla usedlost dosídlena dvěma rodinami. Nám patří starší část – dům a barvířský provoz, sousedům pak mladší dům z 19. století, dvůr a stodola.

Co vše se podařilo a které kroky vás čekají?
Dům byl v havarijním stavu, takže práce bylo třeba provést opravdu hodně. Nejprve jsme obnovili krov a střechu jsme pokryli modřínovým šindelem. Doplnili jsme propadlé stropy a starou hlínu ze stěn jsme použili na nové omítky. Obnovili jsme také pavlač a vnější omítky. V obytných místnostech jsme položili borovicové podlahy a opravili jsme opukovou dlažbu v horní i dolní síni. Truhlář repasoval zachované dveře a okna a doplnil podle nich, co chybělo. Aby bylo možné objekt užívat, nechali jsme udělat elektrické rozvody a rozvody vody, zavedli jsme stěnové topení a vytvořili jsme koupelny. Jedna z nich je celá černá, protože je v bývalé černé kuchyni. Z barvířské dílny se nyní vychází širokými posuvnými vraty na dvorek, který jsme vydláždili místním čedičem. Máme hotovou kuchyň, v níž nám dělá radost betonový ostrůvek od sochařů Ondřeje Filípka a Davida Turečka. Čeká nás zakonzervování barvířského zařízení a oprava a obnova podlahy, dveří a oken v barvířské dílně.

Můžete přiblížit nalezené autentické zařízení staré barvírny?
Nejhodnotnější částí někdejšího provozu je barvířská pec. Je to jakási temná komora s dveřmi, která se postupně zužuje a přechází ve velký komín. Obsluha vstoupila dovnitř a otvory v obvodových zdech přikládala pod sedm kotlů, které stály v obezdívkách po vnějším obvodu komory. Kouř se vracel nad hlavou obsluhy zpět a odcházel komínem. Komoru po obvodu stahuje dřevěná kleština, jež je datovaná do roku 1690. Je to nejstarší kus dřeva v barvírně. V kotlích se ohříval barvicí roztok a barvilo se sukno, vlněná příze i vlna před spředením. Po úpadku soukenictví přešli Leitenbergové od barvení sukna za horka na barvení lněného a bavlněného plátna indigem za studena, tedy modrotisk. Bavlnu a indigo náš barvíř kupoval až v Norimberku. Odlišný výrobní postup vyžadoval nádrže k barvení indigem a obří mandl, který do pohybu uvádělo tažné zvíře. Zachovala se vyzděná kypa na modrotisk, zbytky tří dřevěných nádrží, sokl mandlu, kamenné ložisko žentouru a zřetelně vyznačená „manéž“ pro zvíře. Obarvená látka se sušila na půdě obytného domu, proto je jeho střecha tak vysoká. Ve své době to celé představovalo velkolepý provoz, jenž tehdy až tak výjimečný nebyl. Jeho zbytky u nás představují technologický unikát v celoevropském měřítku.

Daří se na obnovu čerpat finanční příspěvky Ministerstva kultury nebo jiné formy podpory? Zpřístupňujete památku veřejnosti?
V průběhu rekonstrukce jsme opakovaně dostali příspěvek z Havarijního programu Ministerstva kultury a významnou měrou nás finančně podpořil zejména Ústecký kraj dotacemi z Programu na záchranu a obnovu kulturních památek Ústeckého kraje. Za zájem a za podporu, nejen finanční, jsme velmi vděční. Barvírnu rádi všem ukážeme – v průběhu rekonstrukce jsme celým objektem od půdy až po sklep provedli desítky kolemjdoucích, které dům zaujal. Kromě toho v součinnosti s městem Úštěk pořádáme již několik let organizované prohlídky. V budoucnu bychom také rádi prostory barvírny využili pro výstavy a menší kulturní akce.

Můžete našim čtenářům doporučit kvalitní řemeslníky nebo jiné profese podílející se na obnově?
S celkovou koncepcí, pro níž bylo základem citlivé zachování původních materiálů a konstrukcí v kombinaci se soudobými prvky, nám pomohl architekt Martin Čeněk. Měli jsme štěstí, že v sousední Habřině žije tesař Tomáš Husák, který mimořádně dobře rozumí svému řemeslu. Je velkým zastáncem tradičních materiálů a výrobních postupů. Právě on podle dochovaných starých fotografií vyzdvihl krov a postaral se o veškeré další tesařské práce. Od něj jsme také dostali doporučení na zástupce některých dalších profesí. A jemu jsme také svěřili druhý z našich projektů, kterým je záchrana dochované části sousedního Königova mlýna.