ROZHOVOR | Měla být vymazána z map, přesto stále žije

Jak vznikl nápad založit spolek a jaké jsou jeho cíle?

Spolek Přátelé Zahrádky založili v roce 2001 místní rodáci na jednom ze svých setkání tehdy ve formě občanského sdružení. Hlavním důvodem bylo vytvořit právnickou osobu, která by mohla jednat s úřady a institucemi o záchraně vzácných středověkých nástěnných maleb, které se v kostele sv. Víta dochovaly. Malbám v té době hrozil zánik vzhledem k tomu, že kostel byl čtvrt století nevyužívaný a nevětraný. Zůstal ve stavu po nedokončené rekonstrukci na památník zátopové oblasti vodní nádrže Švihov na řece Želivce z 80. let minulého století. Středověké nástěnné malby byly objeveny profesorem Jiřím Toroněm z pražské Akademie výtvarných umění při stavebněhistorickém průzkumu objektu ohroženého demolicí, který byl realizován v letech 1975–1976. Tehdy byly malby provizorně zajištěny, ale k jejich restaurování však již nedošlo. Vlivem vzlínající vlhkosti se na stěnách kostela rozšiřovala plíseň a omítka nesoucí malby se začala drolit.

Naším cílem je, aby byly v kostele prezentovány všechny jeho vývojové fáze, stavební a umělecké slohy, které jsou zde zastoupeny, a aby objekt sloužil jako multikulturní prostor pro setkávání lidí, pořádání koncertů, výstav, bohoslužeb a jiných kulturních či společenských akcí.

Co vše se vašemu spolku dosud podařilo a jaké plány máte do budoucna?

Nejprve jsme se zaměřili na zpřístupnění kostela veřejnosti a uzavřeli smlouvu o jeho užívání s Národním památkovým ústavem, který s ním má právo hospodařit, neboť jej stát od církve odkoupil při výstavbě vodní nádrže. Také jsme dohodli podmínky konání kulturních akcí se státním podnikem Povodí Vltavy, protože kostel leží v ochranném pásmu vodního zdroje, jenž zásobuje pitnou vodou Prahu a část Středočeského kraje. Nyní zde ve spolupráci s Národním památkovým ústavem pořádáme pět až sedm kulturních akcí ročně.

Dlouhodobě se věnujeme péči o nástěnné malby, na jejichž záchranu jsme v roce 2010 vyhlásili veřejnou sbírku. Nyní sbíráme finanční prostředky ve dvou veřejných sbírkách – v jedné na opravy, restaurování a vybavení kostela, ve druhé na opravy památek nacházejících se na bývalém zahrádeckém náměstí. I díky zahájení první veřejné sbírky se podařilo vyjednat pro Národní památkový ústav dotaci Ministerstva kultury ve výši okolo 2,5 milionu korun. Z těchto prostředků bylo s výrazným přispěním členů spolku realizováno odvlhčení kostela. Z naší veřejné sbírky byla hrazena převážná část nákladů na vyčištění a zajištění nástěnných maleb, kompletní obnova elektroinstalace, opravy dveří, doplnění bezpečnostních mříží a další drobnější práce, jež byly dokončeny v roce 2016. Ze sbírky bylo financováno i restaurování oken kostela s figurálními vitrážemi pořízenými v roce 1944 páterem Josefem Toufarem. V roce 2019 byl instalován nový zvon odlitý známým zvonařem Petrem Rudolfem Manouškem. Dále se podařilo zrestaurovat barokní žulovou sochu Panny Marie Bolestné, která stojí na bývalém zahrádeckém náměstí, včetně obnovení její původní polychromie.

Nyní shromažďujeme finanční prostředky na opravu a zprovoznění původní obecní kašny z roku 1886, která se dochovala na bývalém zahrádeckém náměstí. Dále na obnovení kříže, jenž byl neopatrností stržen při demoličních pracích v rámci likvidaci obce.

Mohl byste ve stručnosti představit historii zaniklé obce Zahrádka?

O založení obce Zahrádka a zdejšího kostela nemáme přesné zprávy. Lze však předpokládat, že byla od počátku soukromým knížecím a později královským statkem Přemyslovců. První zmínka je v listině krále Přemysla Otakara I. z roku 1219. Touto listinou král Zahrádku daroval Vyšehradské kapitule jako náhradu za vzácný ornát, který jí zcizil. Po husitských válkách patřila obec dlouhou dobu šlechtickému rodu Trčků z Lípy. Po stavovském povstání v roce 1620, kdy byl jejich majetek částečně zkonfiskován, měnila často majitele. Posledním šlechtickým rodem spojeným s tímto místem byla knížata z Auerspergu a ze Žleb. V roce 1327 byla Zahrádka poprvé uváděna jako oppidum, tedy město. V roce 1562 získala od císaře Ferdinanda I. Habsburského právo užívat městský erb a pořádat trhy. V novodobé historii měla status městysu, který měl ve 20. letech 20. století až 1 100 obyvatel a 200 čísel popisných, nepočítaje v to domy na levém břehu Želivky za mostem, které sice se Zahrádkou vytvářely funkční celek, ale administrativně patřily do sousedních obcí. V letech 1969–1979 byla obec vysídlena a zbořena v souvislosti s napouštěním přehradní nádrže Švihov na řece Želivce.

Letos uplyne 50 let od oficiálního zrušení obce, připravujete nějaké akce?

Výročí okamžiku, kterým měla být Zahrádka u Ledče nad Sázavou vymazána z map, bychom rádi připomněli uspořádáním setkání obcí a osad, které nesou stejné jméno. Plánujeme ho v termínu tradiční Zahrádecké pouti, jejíž konání letos připadá na sobotu 13. června. Nyní rozesíláme pozvánky starostům těchto obcí. K této příležitosti bychom také rádi vydali tematickou brožuru.

Jak mohou zájemci finančně podpořit Projekt záchrany a využití kostela sv. Víta v Zahrádce?

Jak už jsem zmínil výše, dlouhodobě organizujeme dvě veřejné sbírky vyhlášené na dobu neurčitou, kam mohou zájemci přispět. Vlastní činnost financujeme z členských příspěvků, výtěžku z prodeje originálních suvenýrů s tematikou Zahrádky a publikací, které připravují členové, případně také z darů. Všechny související účty jsou zřízeny jako transparentní, je tedy možná snadná kontrola našeho hospodaření se získanými prostředky. Za jakýkoliv příspěvek, který nám umožní přiblížit se naplnění uvedených cílů, velmi děkujeme! Podporu mohou zájemci projevit také účastí na akcích pořádaných v Zahrádce, jež zveřejňujeme na internetových stránkách spolku, plakátovacích plochách v okolí i ve sdělovacích prostředcích či na facebookovém profilu Zahrádka u Ledče.

S kým na projektu spolupracujete? Zapojujete také další lidi – dobrovolníky, kteří nejsou členy spolku?

V první řadě spolupracujeme s Národním památkovým ústavem jako zástupcem vlastníka kostela (tedy státu), zejména s Markem Hanzlíkem, kastelánem státního hradu Lipnice nad Sázavou. Vzhledem k tomu, že kostel i socha jsou kulturními památkami, při navrhování úprav a restaurování spolupracujeme také s Územním odborným pracovištěm NPÚ v Telči a městským úřadem ve Světlé nad Sázavou. Velmi nám pomáhá obec Horní Paseka, do jejíhož katastru dnes Zahrádka patří. Tato malá obec se 70 stálými obyvateli si cení historických památek a kulturního dědictví na svém území a opakovaně přispívá statisícovými částkami na opravy zahrádeckých památek, za což obyvatelům, zastupitelům a starostovi obce patří velký dík. Na záchranu zahrádeckých památek a významné akce spolku přispívají také okolní města, do kterých byla vystěhována většina obyvatel Zahrádky, tedy Ledeč nad Sázavou, Světlá nad Sázavou a Zruč nad Sázavou.

Na obnovu elektroinstalace, restaurování vitrážových oken, pořízení zvonu i restaurování sochy Panny Marie Bolestné se nám podařilo získat podporu také z dárcovského programu ČSOB pomáhá regionům. Příspěvky na sbírku jsme opakovaně získali i v soutěži veřejných sbírek Máme vybráno pořádané Institutem pro památky a kulturu, o.p.s. Rovněž hudebníci z širšího okolí v Zahrádce příležitostně vystupují buď benefičně, nebo za zvýhodněných podmínek ve prospěch našich veřejných sbírek. Velmi bychom chtěli vyzdvihnout spolupráci se Sbory dobrovolných hasičů z okolních obcí. Zejména se sborem z Píště vedeným rodinou Jelínkovou a sborem z Rejčkova, kde jedním z nejaktivnějších členů je Martin Veleta. Pomáhají nejen finančně, ale i vlastním přičiněním.

V době svých studií na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy se o historii Zahrádky začal intenzivně zajímat Rostislav Berka z Ledče nad Sázavou. Díky jeho zápalu vznikla podrobná mapa Zahrádky zobrazující stav těsně před začátkem likvidace obce, několik tematických publikací a zejména postupně rozšiřovaný 3D model. Obojí si lze prohlédnout na internetových stránkách spolku. Maketa zahrádeckého náměstí, vytištěná Stanislavem Dvořákem z Nové Vsi u Dolních Kralovic podle předlohy z 3D modelu, je nyní vystavena v kostele.

Dalším příkladem spolupráce je projekt OA, SOŠ a SOU Třeboň. Studentky této školy odlily a do trávníku na prostranství před kostelem zabudovaly skleněné stopy připomínající otisky nohou bývalých zahrádeckých obyvatel. Nezávislý podmelechovský spolek, rovněž působící v regionu, se spisovatelem Milošem Doležalem zprostředkovali darování poslední velké sochy vytvořené sochařem Olbramem Zoubkem, a to Plastiky pro Josefa Toufara, do sakristie zahrádeckého kostela. Páter Toufar působil v Zahrádce po svém vysvěcení na kněze v letech 1940–1948 před přeložením do Číhoště. V neposlední řadě je třeba zmínit i příznivce z řad občanů, kteří s naším spolkem spolupracují, pomáhají sbírat historické fotografie, dokumenty a předměty připomínající život v Zahrádce, šířit povědomí o této zrušené obci a propagovat akce pořádané na podporu oprav, restaurování či oživení toho, co se do dnešních dnů dochovalo. Jedním z dlouhodobých štědrých přispěvatelů na naše veřejné sbírky je například pamětnice a rodačka ze Zahrádky Jaroslava Hamajdová, která i ve vysokém věku daruje nezanedbatelné finanční částky.

Také hledáme mladé pokračovatele, kteří by se do práce spolku zapojili a postupně převzali štafetu po jeho zakladatelích.

Můžete našim čtenářům doporučit kvalitní řemeslníky nebo jiné profese podílející se na obnově?

Bez kvalitních a poctivých řemeslníků, kteří své práci rozumí a dělají ji s láskou, se nikdo při péči o památky neobejde. Vynikajícího zvonaře Petra Rudolfa Manouška asi ani není nutno připomínat. Velmi kvalitní a citlivou práci odvedli v roce 2024 při restaurování žulové sochy Panny Marie Bolestné restaurátoři manželé Prokýškovi z Popelína. Zajišťování a čištění nástěnných maleb realizovali restaurátoři a jimi vedení studenti z Univerzity Pardubice, Fakulty restaurování v Litomyšli. Při pracích souvisejících s instalací zvonu spolupracoval truhlář Zdeněk Zahálka ze Senožat, v blízkém Kožlí má dílnu umělecký truhlář Oldřich Karel, kované prvky opravuje a vyrábí umělecký kovář Josef Jelínek ze Želiva. Vitráže restaurovalo umělecké sklenářství Jiřička – Coufal z Prahy vedené restaurátorem Petrem Coufalem, shodou okolností pokračovatelé firmy, která vitráže pro patera Toufara v roce 1944 vyrobila. Elektroinstalační práce pro nás zajišťuje Karel Říha Elektroservis z Koberovic. Kvalitní zednické práce prováděl zedník Karel Váňa z Ledče nad Sázavou. Při opravách kostela pomáhala také firma UNIMON J.C.K. z Hradce u Ledče nad Sázavou.

Obdobné výčty, jako jsem uvedl v odpovědích na poslední dvě otázky, jsou velmi ošidné. Je těžké vybrat, koho výslovně zmínit. Výčet není v žádném případě úplný a poděkování patří všem, kteří jakýmkoli způsobem pomáhají či se přímo podílejí na realizaci prací a organizaci akcí.

Těšíme se na setkání se čtenáři tohoto rozhovoru při některé z akcí v Zahrádce!