Správa Pražského hradu plánuje úpravy v areálu Starého purkrabství

Purkrabství Pražského hradu je v písemných pramenech zmiňováno poprvé v roce 1335, kdy v něm byl ubytován Karel IV., protože královský palác ještě nebyl dostavěn. Základ areálu tvoří románské opevnění, ale převážná část konstrukcí vznikla v renesanci a raném baroku. Dnešní podobu areál Starého purkrabství získal na počátku 60. let 20. století, kdy byly spojeny tři objekty a rekonstruovány pro účely Domu československých dětí. Součástí je vlastní budova purkrabství čp. 6, takzvaný Malý lobkovický palác čp. 7 a dům U Zeleného ořechu čp. 11.

Areál přestavěl v letech 1960–1963 architekt Josef Hlavatý ve spolupráci s Radošem Čapkem, Jaroslavem Zbořilem a Miloslavem Maškem. Projekt zachoval původní prostorové vztahy. Ve dvoře byl odstraněn přízemní domek a západní část dvora byla zastavěna funkcionalistickou přístavbou s předsíní a halou. Prostory realizované v takzvaném bruselském stylu zdobila díla současných umělců.

Architekt Josef Hlavatý (1923–2012) absolvoval architekturu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a spolupracoval s architektem Ottou Rothmayerem, který pečoval o Pražský hrad po architektu Plečnikovi. Od roku 1959 byl architekt Hlavatý členem ateliéru Státního ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů. Jeho nejznámějším dílem je právě rekonstrukce Starého purkrabství na Pražském hradě. Spolu s architektem Karlem Kuncou také rekonstruoval Anežský klášter.