Co bylo prvotním impulzem pro vaši práci?
Na tuto otázku se mi těžko odpovídá, protože se touto činností zabývám hlavně pro slávu Boží. Myslím však i na krásu krajiny, která je těmito stavbami bezesporu obohacena. A vždy, když začnu s organizací oprav, vzpomínám také na ty, kteří je postavili. Impulzem pro mně byly i cesty do Rakouska, kde jsem se zájmem sledoval péči o drobné sakrální památky, která tam dodnes probíhá v rámci akce Dorferneuerung. Rovněž se dlouhodobě inspiruji v německých časopisech.

Vaše úloha je tedy spíše organizační?
Přesně tak. Já osobně památky neopravuji, ale organizuji jejich obnovu. Například zajišťuji malbu obrázků do božích muk, které jsou zcela zkorodované nebo nečitelné. Odměnou je mi radost z toho, že bude zachována pro budoucí generace.

Jak dlouho se této činnosti věnujete?
S přestávkami 20 let. Za tu dobu jsem dal podnět, zprostředkoval či nechal opravit 13 památek u nás a dvě v Dolním Rakousku. Za největší úspěch považuji záchranu soch sv. Jana Nepomuckého a sv. Jana Sarkandra na mostě v Moravských Budějovicích. Stejně tak obnovu božích muk u obce Budkov, na kterou jsem několik let trpělivě čekal, než si majitel dal říci a dovolil mi ji provést. Loni v říjnu byl vsazen obrázek Panny Marie do výklenku barokní farní brány ve Velkém Újezdě u Moravských Budějovic, jehož opravu jsem také zprostředkoval.

Kdo tuto činnost financuje?
Je financována z mnoha zdrojů. Některé projekty podporuji sám nebo náklady spojené s opravami uhradí obec. Stává se také, že najatí odborníci pracují jen za materiál, láhev dobrého moku či za takzvaně zaplať Pán Bůh.

Co vás čeká v nejbližší době?
Mimoto, že chystám do tisku dvě knížky, které s danou tematikou nesouvisí, se na jaře vydám na průzkum dalších památek. Jedny boží muka měly přes zimu technologickou přestávku, takže se budou v příhodný čas dokončovat a žehnat. U Budíškovic mám k opravě domluvený kříž se zajímavým textem. Jsem ročník 1946, sil tedy ubývá, ale pokud budu živ a zdráv, chtěl bych ve své činnosti pokračovat.