Mohla byste stručně shrnout historii nádraží?
Krásenské nádraží bylo postaveno v roce 1884 ve stylu vernakulární novorenesance Rakouskou společností místních drah (ÖLEG) jako stanice tehdejšího městečka Krásno nad Bečvou. Pravidelný provoz mezi Hranicemi na Moravě a Krásnem nad Bečvou byl zahájen 1. listopadu 1884 a o osm let později byla trať prodloužena až do Rožnova pod Radhoštěm. Už v roce 1885 přitom vznikla na protějším břehu Rožnovské Bečvy paralelní stanice Valašské Meziříčí pro trať do Vsetína. Po sloučení měst Krásno nad Bečvou a Valašské Meziříčí byla v roce 1924 schválena výstavba nové, a sice jednotné výpravní budovy. Ta byla realizována v letech 1937–1939 podle návrhu pražských architektů Hilara Pacanovského a Rudolfa Hráby a představuje významnou ukázku pozdně funkcionalistické architektury vycházející z puristických tendencí druhé poloviny 30. let. Vývoj stanice je zároveň spojen s modernizací celé trati Hranice na Moravě – Púchov, na níž se zásadně podílel architekt Josef Danda, specialista na železniční stavby. Současná situace je v českém kontextu unikátní – cestující přijíždějící do Valašského Meziříčí mohou vedle sebe spatřit dvě cenné železniční stavby z odlišných období. Jejich sousedství brzy doplní nový městský areál vznikající v bývalé Křižanově pile. Na něj naváže i připravovaný volnočasový areál před Krásenským nádražím. V této souvislosti je třeba uvést, že Jiří Křižan, významný scénárista a první poradce prezidenta Václava Havla pro vnitropolitické otázky, byl rodák z Valašského Meziříčí.

Jaké jsou hlavní cíle spolku Horizont VAM?
Motto našeho spolku zní: „Veřejný prostor a památky potřebují ochránce. Naše města nejsou jen budovy – jsou to příběhy a paměť místa, to, co je dělá jedinečnými. Bez lidí, kteří je chrání, se stanou jen kulisou.“ Spolek Horizont VAM usiluje o vzdělávání, popularizaci architektury a ochranu historicky cenných staveb na Valašsku. Naším hlavním projektem je digitální databáze Valašský architektonický manuál (VAM), vycházející z Brněnského architektonického manuálu BAM, který od roku 2011 spravuje Dům umění města Brna. Garantem projektu je profesor Vladimír Šlapeta, mezinárodně uznávaný historik architektury, na jeho vzniku se podílí také Muzeum regionu Valašsko. Cílem databáze je prezentovat a zpřístupňovat architekturu Valašského Meziříčí a jeho okolí. V první fázi se zaměřujeme především na funkcionalistické stavby, díla architektů Josefa Místeckého, Bohumíra Kupky, Antonína Tenzera, Richarda Ferdinanda Podzemného, Václava Hilského a Zdeňka Plesníka, rodáků z Valašského Meziříčí a také díla Lubomíra Šlapety a Čestmíra Šlapety.

V jaké fázi se projekt zachování nádražní budovy nachází?
Podařilo se nám zprostředkovat jednání mezi vedením města Valašské Meziříčí a Regionální správou majetku ČD v Brně, která je otevřená možnosti převodu budovy do majetku města. To považujeme za velmi pozitivní krok. Jsme také v kontaktu s architektem Ondřejem Tučkem, autorem oceňované revitalizace nádraží Bubeneč (Stanice 6), a plánujeme uspořádat jeho přednášku pro veřejnost přímo 19. listopadu ve Valašském Meziříčí. Zároveň jednáme s několika místními firmami s mezinárodním přesahem a hledáme silného partnera, s nímž bychom chtěli iniciovat založení nadace pro záchranu Krásenského nádraží.

Z jakých zdrojů by měl být záměr financován a jaké by měla mít nádražní budova využití?
Financování bude muset stát na více pilířích. Náklady na rekonstrukci odhadujeme na 40–50 milionů korun. Po převedení objektu do majetku města plánujeme oslovit Zlínský kraj, využít evropské fondy a spolupracovat s nadacemi zaměřenými na obnovu kulturních památek. Významnou roli by mohly sehrát také místní firmy, které by navázaly na dlouhou tradici řemeslné zručnosti regionu. V této souvislosti je potřeba si uvědomit, že náklady na demolici objektu podobného rozsahu se dnes pohybují v řádech desítek milionů korun. Pokud jde o využití, rádi bychom obnovili původní restauraci Antonína Duřpeka, která byla součástí nádražní budovy a jejíž inventář je dodnes uchován ve sbírkách Vlastivědného muzea, včetně receptů manželky původního majitele. Restaurace by se tak mohla stát autentickým místem setkávání rodin a cestujících. Budova by zároveň nabídla prostor pro další funkce, například depozitář Vlastivědného muzea, hostel nebo startovací byty ve vyšším patře navazující na historickou bytovou funkci, propojení se sklářskou tradicí regionu formou expozice či spolupráce se sklářskou školou a místními umělci, centrum pro rodiny s dětmi s Aspergerovým syndromem, pro které má železnice často silný osobní význam. Podobný projekt jsme objevili i v Anglii, což nás utvrdilo, že uvažujeme správným směrem. Náš záměr již podpořili i členové a děti Valašské společnosti historických kolejových vozidel, kteří by zde rovněž našli potřebné zázemí. Současně je nutné zachovat část objektu pro centrum telematiky, tedy navigační a dopravní systémy Správy železnic, jež zde již nyní fungují. Takto by se Krásenské nádraží mohlo proměnit v živé multifunkční centrum, které propojí historii s dnešními potřebami města a jeho obyvatel.

Jak se vyvíjí projekt Valašského architektonického manuálu?
Koncem léta jsme založili neziskovou organizaci Horizont VAM, z. s., která bude tento interdisciplinární projekt zastřešovat. Spuštění on-line databáze plánujeme na rok 2026. Abychom zajistili vysokou odbornou úroveň, chceme spolupracovat s externími autory – historiky architektury, historiky umění, archiváři, pracovníky památkové péče, publicisty, rovněž s editory, fotografy a překladateli. V první fázi je naším cílem zpracovat 15 objektů včetně profilů architektů. Většina z nich studovala na Státní odborné škole pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí (dnes Střední průmyslová škola stavební), která má dlouholetou tradici a v loňském roce oslavila 150 let od svého založení. Součástí projektu budou i krátká videa, věcná, informativní, ale i s lehkou dávkou nadhledu, která vtáhnou diváka do děje, zaujmou a povedou k zamyšlení. Chceme ukázat, že i když je dnes možné téměř vše, ztráta určité stavby je nenahraditelná. S ní totiž mizí nejen část historie, ale i možnost obdivovat tradiční řemeslné práce – kamenické, tesařské či zednické. Nezapomínáme ani na ekologický a ekonomický rozměr projektu. Jak řekl typograf Oldřich Hlavsa: „Jde o to, aby o něco šlo.“