Nalezená studna je současně nejstarší dendrochronologicky datovanou konstrukcí v Evropě. Senzační objev se podařil v létě 2018 archeologům z Archeologického centra Olomouc. Vědci z Mendelovy univerzity v Brně později určili, že stromy na studnu byly pokáceny v letech 5259–5258 před naším letopočtem. Fakulta restaurování Univerzity Pardubice pak v letech 2019–2022 provedla konzervaci jednotlivých dílů studny. Pro uchování poškozeného, vodou nasyceného dřeva pro další generace byl zvolen postup pomocí roztoku sacharózy.

„Východočeské muzeum v Pardubicích převzalo ve svém depozitáři v Ohrazenicích všech 56 dílů studny, zaevidovalo je a uloží je do archeologické sbírky tak, aby i budoucí generace vědců měla možnost tyto nálezy studovat. Studnu veřejnost spatří v moderní výstavě, kterou chystáme na březen 2024 společně s ostatními nejzajímavějšími archeologickými nálezy,“ oznámil ředitel muzea Tomáš Libánek.

Neolitická studna u Ostrova
Archeologové studnu objevili v létě 2018 spolu s dalšími sedmi studnami z různých částí pravěku. První nálezy keramiky ukázaly, že studna u Ostrova pochází z období kultury s lineární keramikou, tedy z mladší doby kamenné. Díky tomuto jedinečnému objevu bylo rozhodnuto vyzvednout celou studnu v jednom bloku. Následovala pečlivá preparace jednotlivých vrstev a rozebírání dřevěné konstrukce.

Konstrukce studny se skládala ze čtyř rohových sloupků, které měly podélné drážky pod úhlem 90 stupňů. Do nich byla zapuštěna prkna v sedmi řadách nad sebou. Půdorysné rozměry studny byly 80 krát 80 centimetrů a celková výška 140 centimetrů. Všechny konstrukční prvky byly dubové. Studna je ukázkou, že první zemědělci, kteří měli k dispozici pouze nástroje vyrobené z kamene, kostí, rohoviny nebo dřeva, dokázali naprosto precizně opracovat povrch pokácených kmenů. Důkazem toho je tvar jednotlivých konstrukčních prvků a dochované stopy po nástrojích na povrchu dřeva.

Bližší informace naleznete na stránkách VÝCHODOČESKÉHO MUZEA V PARDUBICÍCH.