Rok 1989 zastavil chátrání památek a historických měst. Restituce a privatizace přinesly návrat zodpovědnosti a zájmu vlastnictví udržovat. Vznikla nová rizika v podobě funkčního přetěžování památek, nebo dokonce odstraňování staveb. Pro historickou urbanistickou integritu památkových sídel je nebezpečím trend výškových staveb nekompatibilních s geniem loci místa. Česká památková péče navázala na dlouhou, evropsky významnou tradici – koncepci ochrany historických měst díky vyhlašování rezervací a zón, dále na stavebněhistorické průzkumy i na interiérové instalace hradů a zámků. Je třeba si vážit špičkové úrovně restaurování uměleckých děl. Úspěchem porevoluční éry je zapsání našich nejcennějších památek a památkových rezervací na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Jako symboly dobré porevoluční praxe vidím vzornou údržbu Pražského hradu, citlivou konzervaci hradu a zámku v Českém Krumlově a řady dalších obnov. O nepochopení hodnot svědčí setrvávání otáčivého hlediště uprostřed cenné zámecké zahrady v Českém Krumlově. Myslím, že památková péče plní své poslání velmi dobře. Pokračujeme v ochraně historických celků. Digitalizujeme Ústřední seznam. Rozvíjíme vědeckovýzkumné činnosti i oborové vzdělávání.

Jaký má názor ministr kultury Martin Baxa, historička architektury Klára Brůhová nebo ředitel Pamiatkového úradu Slovenskej republiky Pavol Ižvolt? Odpovědi všech dotazovaných účastníků ankety jsou k přečtení v JARNÍM ČÍSLE ČASOPISU 2023.