Sídliště se už stala plnohodnotnou součástí měst. Zejména pro mladší lidi, kteří se narodili po sametové revoluci, už nejsou tak spjatá s komunismem. Dnes už sídliště plní svou původní myšlenku – bydlení v zeleni. Stromy už mnohde přerostly paneláky a ptačí pohled i na ta nejmladší sídliště z 80. let vypadá, jako by se sídliště stavěla v lesích. Občanská vybavenost je na vysoké úrovni, některá větší sídliště mají své kulturní domy, nebo dokonce polikliniky. Největší nevýhodou sídlišť je parkování – v době jejich projektování nikdo nepředpokládal, že jedna rodina bude mít mnohdy i více než jedno auto. Ovšem parkování je dnes problém ve všech částech měst s výjimkou nákupních center. Sídlištím škodí lidová nekoncepční barevnost fasád – lidé často nevidí dál než za hranici svého vchodu (domu). Řešením je při rekonstrukcích dodržet původní vzhled, který byl navržen architekty a zapadá do celého konceptu sídliště – na rozdíl od omalovánek, na kterých se obyvatelé shodnou někde v kočárkárně. 

Jaký má názor podnikatel a bývalý poslanec Tomáš Březina, výtvarník a hudebník Milan Knížák a architekt Matyáš Kracík? Odpovědi všech dotazovaných účastníků ankety jsou k přečtení v JARNÍM ČÍSLE ČASOPISU 2024.