Boskovický pivovar je architektonicky a urbanisticky cenným příkladem velkého barokního pivovaru vzniklého v předindustriálním období se zachovanými komíny. V 19. století byl provoz upraven v souvislosti se zaváděním nových výrobních postupů a technologií. Ačkoli se nedochovalo původní vnitřní vybavení, lze v objektu nalézt například kamenná ostění oken sladovny s uvedením datace 1674 a jménem stavebníka nebo sluneční hodiny ústřední obytné části. Cenné jsou také dekorativní hlavice cihelných komínů nebo okenní mříže. Návrh prohlášení kulturní památkou podpořil kromě jiných institucí Národní památkový ústav v Brně.

Současná podoba objektů odpovídá stavu zachyceném na Císařském otisku Stabilního katastru z roku 1826. Ještě za posledních šlechtických vlastníků rodu Mensdorff-Pouilly činila produkce 12 tisíc hektolitrů piva ročně. Z roku 1932 se díky staviteli Františku Wernerovi zachovalo zaměření jednotlivých součástí areálu. Soubor zahrnuje objekt někdejší varny s vysokým cihlovým komínem, na něj navazuje jednopatrová správní obytná budova se strojovnou a skladištěm s valenými klenbami. K ní přiléhají dvě sladovny se zaklenutými humny a hvozd s charakteristickým komínem s plechovým otáčivým nástavcem. Součást komplexu dotváří rozlehlá suterénní stavba sloužící také jako lahvovna.

V roce 1948 byl pivovar se sladovnou znárodněn, do začátku 50. let fungoval jako součást národního podniku Středomoravské pivovary, pak byl využíván jako sklad zeleniny a hraček. Stavebnětechnický stav budovy je dlouhodobě zanedbaný a jeho obnova si vyžádá značné finanční náklady. Vhodnými příklady rekonstrukce se mohou stát nedávné příkladné obnovy hmotově srovnatelných památkově chráněných pivovarských areálů v Kostelci nad Černými lesy nebo v Lobči.

Podrobnosti o stavbě naleznete v rámci PAMÁTKOVÉHO KATALOGU NÁRODNÍHO PAMÁTKOVÉHO ÚSTAVU.