Celý obsah PROPAMÁTKY je přístupný zdarma. Jen některé části až po přihlášení.
Ještě nemáte svůj účet?
Celý obsah PROPAMÁTKY je přístupný zdarma. Jen některé části až po přihlášení.
Ještě nemáte svůj účet?
Máte rádi kvalitní obsah? Zapojte se do komunity čtenářů tohoto webu a podpořte jeho další rozvoj.
PRAHA | Od počátku roku je památkově chráněn soubor dvou budov s oplocením někdejšího sídla společnosti Waldes a spol., později KOH-I-NOOR. Objekty jsou cenným dokladem industriální architektury raného 20. století a také připomínkou tradice světového výrobce kovové galanterie.
Objekt z roku 1912 v novoklasicistním stylu od Ladislava Skřivánka v Kavkazské ulici představuje dvoupatrovou, symetricky řešenou budovu se dvěma trakty. Charakteristickými znaky fasády jsou například předsazená střední část nebo profilovaná korunní římsa s trojúhelným štítem. Železobetonový skelet tvořilo původně devět sálů přístupných středním schodištěm, při kterém bylo umístěno zázemí šaten a toalet. Prostory původně sloužily jako balírny a sklady.
Druhá třípatrová budova s mansardovou střechou se nachází na rohu Vršovické a Altajské ulice a představuje výraznou urbanistickou dominantu Vršovické třídy. Jejím autorem byl v roce 1920 Jindřich Pollert. Svým symetrickým členěním palácového typu s výraznou siluetou patří stavba v Praze k málo zastoupeným typům takzvané německé reformní architektury spojené s lipským časopisem Industriebau. Vnitřní plochostropé prostory korespondují s výrobním charakterem objektu, nacházely se tady například dílny, propagační tiskárna nebo obalová kartonážka. Součástí památkové ochrany je kovaný plot v novorenesančním tvarosloví vymezující původní rozsah továrny. O památkovou ochranu usiloval Národní památkový ústav v Praze již od roku 2006.
Obchodní společnost Waldes & spol. založil Jindřich Waldes spolu s konstruktérem Hynkem Pucem v roce 1902. Již pod značkou KOH-I-NOOR začali vyrábět nejprve na Letné a poté v Karlíně především kovové spínací knoflíky, takzvané patentky. Nová továrna ve Vršovicích pod vedením stavitele Aloise Richtera byla otevřena v roce 1908. Po první světové válce společnost rozšířila spektrum svých výrobků také o špendlíky, jehly, náprstky nebo zdrhovadla. Koncem 20. let minulého století produkovala polovinu světové spotřeby stiskacích knoflíků. Za pozornost stojí známé historické logo firmy znázorňující dívku s patentkou v oku inspirované kresbou modelky Elisabeth Coyens od Františka Kupky graficky upravené Vojtěchem Preissigem. V roce 1945 došlo ke znárodnění továrny, která se stala součástí koncernového podniku téhož jména. V roce 1994 se privatizovaný provoz obnovil a v menším rozsahu pokračuje dále ve výrobě, nevyužívané části areálu jsou pronajímány.
Podrobnosti o stavbě naleznete v rámci PAMÁTKOVÉHO KATALOGU NÁRODNÍHO PAMÁTKOVÉHO ÚSTAVU.