Původně panský mlýn náležející k hradu je v literatuře zmiňován již k roku 1700. V letech 1841–1948 byl mlýn v držení rodiny Tylovy, v roce 1901 vyhořel, v letech 1910–1912 byl obnoven Marií Tylovou a jejím synem Emilem do nynější podoby. Byl zbudován jako poloautomatický mlýn s elektrárnou dle tehdejších nejnovějších standardů. Postavena byla čtyřpodlažní budova mlýnice a došlo rovněž k úpravě a modernizaci obytného pozdně klasicistního stavení a k rozšíření hospodářských budov. Během druhé poloviny 20. století proběhly v areálu postupné demolice hospodářských budov, naposledy po roce 2005, kdy byla odstraněna průjezdná stodola mezi předním a západním dvorem a navazující severní křídlo včetně zadního hospodářského stavení.

Areál vodního mlýna čp. 149 je situován v jihozápadním koutě náměstí Dr. E. Beneše, při komunikaci spojující náměstí s areálem národní kulturní památky, hradem Švihov. Mlýn stojí přímo před vodním příkopem obtékajícím hrad ze severozápadní strany. Areál je pohledově velmi exponovaný jak ze strany hradu, tak z pohledu od města a vytváří charakteristickou dominantu jeho stávající historické zástavby. Exteriéru vévodí dominantní čtyřpodlažní budova mlýnice, které konkuruje pouze hradní věž s navazujícími paláci. Objekt významně dotváří celkovou siluetu hradu i města.

Bližší informace naleznete na stránkách NÁRODNÍHO PAMÁTKOVÉHO ÚSTAVU.