Žiji na vesnici, ale středočeské, takže je to obec, která si na vesnici, díkybohu, nehraje. Ale když člověk projíždí naší zemí, mívá smíšené pocity. Noví „vesničané“ skromností netrpí: žádají často městský standard, dopravní obslužnost (ačkoli sami jezdí několika auty), pokrytí rychlým signálem, bankomat, obchod, školu, školku, magnetickou rezonanci, hřiště na hraní všeho, zábradlí i tam, kde se nedá spadnout, a pitnou vodu požadují tvrdě jako své právo (při pumpování starou ruční pumpou z antik-bazaru se vyfotí na Instagram). 

Boží muka za vesnicí jsou díky sponzoringu místní realitky opatřena dokonalým štukem i omyvatelným antisprejovým nátěrem. Zvon v kapličce na návsi je dálkově ovládaný signálem z Frankfurtu. Na „tradičním posvícení“ lze ochutnat dvoj- i multictihodné koláče upečené v klasické staročeské retrotroubě (na leasing) ...a dost!

Omlouvám se všem, kteří – s pokorou, skromností a bez předvádění se – zachraňují a oživují to, co z historie a „ladovské“ vesnice ještě zbylo. Ale než křeč a falešný sentiment by mnohdy bylo možná přirozenější, kdyby se o konec dějství postarala firma Rozklad & Zmar, s. r. o., člen ZANIK GROUP.

Jaký má názor prezidentka Asociace majitelů hradů a zámků Jana Germenis-Hildprandt, podnikatel Dalibor Dědek nebo architekt Ladislav Lábus? Odpovědi všech dotazovaných účastníků ankety jsou k přečtení v LETNÍM ČÍSLE ČASOPISU PROPAMÁTKY 2021.