Největší otazník vidím v kontinuitě oprav, resp. zásahů do památky. Každá větší investice vyvolá zákonitě řetězec nezbytných následných zásahů. Finanční zabezpečení akce a management postupu realizace investičního projektu musí vzít v potaz jak náklady na změny v průběhu projektu, tak i nutnost následných vyvolaných investic včetně úpravy časového harmonogramu. Korekce původního investičního záměru v průběhu akce je zcela přirozeným předpokladem úspěšného – a památkově šetrného – zásahu a dostatek finančních zdrojů pro krytí následných investic je zcela organickým předpokladem (rozpor s metodikou a požadavky čerpání velkých grantových projektů zde pomíjím). Pomníků investičně nedotažených památkových projektů vyvolávajících otázku poměru výsledných užitků a škod vidíme kolem sebe snad až příliš – právě pro zanedbání kontinuity jako základního principu péče o památky. Realitou uplynulých desetiletí je podcenění každodenní péče a drobných investic ve prospěch velkých projektů hraničících s rekonstrukcí, u nichž se riziko problémů, diskontinuity a nevratných škod v důsledku nedotaženosti akcí násobí. Covid a lockdown nám zpomalil většinu projektů obnovy a oprav a následné finanční restrikce včetně inflačních tlaků tak z logiky věci povedou ke zmnožení památkových pomníčků po vlastech českých.

Jaký má názor generální vikář pražského arcibiskupství Mons. Jan Balík, koordinátorka programu Akce Památky z Hnutí Brontosaurus Ester Surovčík nebo spolumajitelka zámku Nemilkov Markéta Kaplanová? Odpovědi všech dotazovaných účastníků ankety jsou k přečtení v PODZIMNÍM ČÍSLE ČASOPISU 2022.