Kdy jste zpozoroval, že žijete pro památky?
Bylo to někdy v roce 2007, kdy jsme s kamarádem začali usilovat o záchranu hradu Frymburk u Nového Města nad Metují. Několik let jsme na hradě organizovali pracovní brigády a utvořila se tam skvělá parta lidí z různých hradních spolků (Jenčov, Kumburk) a místních dobrovolníků. Hrad jsme po dohodě s tehdejším majitelem otevírali lidem a pořádali také komentované prohlídky a kulturní akce. Tahle zřícenina a ti lidé mi hodně přirostli k srdci. I proto, že tam vzniklo jedno velké přátelství na celý život. V té době jsem také vstoupil do spolku (Společnost ochránců památek ve východních Čechách) a od roku 2011 v něm působím jako jeho předseda.

K jaké památce se nejraději vracíte a proč?
Těžká otázka. Mám rád spoustu památek a míst. Ale dá se říci, že mojí srdeční záležitostí je zřejmě novogotický lovecký letohrádek v Rohoznici na Pardubicku. Je to taková drobnější stavba ukrytá v lese s hodně zajímavou historií. Bohužel ale několik desítek let chátrá a je možné, že pokud nebude vůle k tomu, aby se opravila, jednoho dne zcela zanikne. A to místo, na kterém stojí, má svého genia loci. A pak se samozřejmě rád vracím do Hrnčířova mlýna v Českém Meziříčí, o který se náš spolek již pět let stará.

Podle čeho si vybíráte, koho chcete podpořit?
Těch památek, které by člověk mohl podpořit, je nepřeberné množství a každý, kdo nějakou památku podpoří, vybírá srdcem. Tím, že ho nějakým způsobem zaujme ta stavba, její příběh a lidé, kteří se o ni starají. Stejně tak je to i u mě. A nemusí to být ani vázané na region, ve kterém žiji. Svou roli v tom může samozřejmě hrát i naléhavost, kdy se jedná o situaci, v níž nějaká památka potřebuje okamžitou pomoc.

Proč podporujete památky pravidelně?
Jednak mě ty věci dlouhodobě zajímají a baví a také v tom vidím smysl. Památky jsou součástí naší historie a kulturního dědictví a máme jich na našem území opravdu hodně. V každém městě a téměř v každé vesnici je nějaká památka, někdy třeba jen drobnější, ale je. Myslím si, že bychom měli usilovat o to, aby památky nezanikaly a měli bychom se o ně postarat. Dlouhodobě tvrdím, že ochrana kulturního dědictví a péče o něj je věcí nás všech. Není to ani tak záležitost financí, ale otázka hodnot, vůle a citu pro věc. Nepatřím mezi ty, kteří se domnívají, že máme památek až moc a musíme se smířit s tím, že část z nich zanikne. Dle mého názoru máme být právě hrdí na to, že tady máme tolik zajímavých objektů a míst. Spektrum našeho kulturního dědictví je úžasné a pestré a to není samozřejmostí. Vidím v tom nejen součást naší identity, ale také obrovský potenciál pro naši společnost a také pro cestovní ruch. Takhle ale bohužel mnohdy nepřemýšlejí ti, kteří jsou součástí rozhodovacích procesů. Tím myslím politické reprezentace měst a obcí.

Napadá vás oblast, kterou by tým redakce PROPAMÁTKY mohl rozvíjet ještě více, popř. úplně nově?
Institut pro památky a kulturu sleduji od té doby, kdy vznikl a účastnil jsem se několika akcí, které organizoval a pořádal. S jeho ředitelem Alešem Kozákem se známe velmi dlouhou dobu a několikrát jsme spolu diskutovali o kulturním dědictví a o aktivitách Institutu. Podle mě všichni v Institutu a v redakci odvádějí skvělou práci. Již dlouhodobě je tenhle portál nejlepším zpravodajským serverem v oblasti kulturního dědictví a památkové péče. Líbí se mi obsah, způsob podávání informací, pozitivní směr i to, že se portál neustále zlepšuje a posouvá dopředu. Upřímně mě nenapadá oblast, kterou by váš tým redakce mohl dělat lépe.

Staňte se i vy pravidelným dárcem – každý dar přispívá k dlouhodobé stabilitě redakce. Výhody klubu přátel i snadnou možnost podpory najdete na DARUJME.CZ/PROPAMÁTKY.