Každé české město má kostel, školu, hospodu a nádraží. Vlakové nebo autobusové. Spojení se světem – a ta solidní města si své symboly oprašují. V Českých Budějovicích bylo vlakové nádraží dlouho ostudou a dneska je místem, kam turistu rádi doprovodíme, protože je zase výstavné a neskutečně krásné. Nádražní budovy se odkazují k době, kdy železnice spojila svět, zrychlila život. Jsou odrazem dobové potřeby a také vkusu. Nedovedu si moc dobře představit diskuzi o tom, že bychom měli začít bořit barokní kostely, protože už do nich tolik lidí nechodí. Ty pompézní školní budovy z doby, kdy vedle české školy musela stát ještě jedna německá, dělají parádu a dělají službu, třebaže pro ně někdy hledáme nové využití. Nádražní budovy jsou odkaz. Součást kultury. Něco, o čem bychom neměli pochybovat, stejně jako nevedeme diskuzi o tom, jestli na děti mluvit sprostě nebo pytel s odpadky odložit na kraji lesa.

Jaký názor mají generální ředitel Správy železnic Jiří Svoboda, zpravodaj Českého rozhlasu Štěpán Macháček a architekt Václav Kruliš? Odpovědi všech dotazovaných účastníků ankety jsou k přečtení v LETNÍM ČÍSLE ČASOPISU PROPAMÁTKY 2024.