ROZHOVOR | S Václavem Sklenářem o neziskové organizaci Karel Klostermann – spisovatel Šumavy

Můžete představit vaši neziskovou organizaci a přiblížit čtenářům její hlavní cíle?

V roce 1999 se rozhodlo několik příznivců a milovníků děl spisovatele Karla Klostermanna založit neziskovou organizaci, která by propagovala jeho knihy. Ty se totiž po změnách ve společnosti v roce 1989 přestaly vydávat. V té době bylo na bavorské straně založeno sdružení se stejným cílem, neboť spisovatel nebyl v německy mluvících zemích znám a v němčině se nevydával. Snahou bylo mimo jiné dostat myšlenky spisovatele ve známost na obou stranách Šumavy. Což se povedlo, neboť v roce 2014 byly obě organizace oceněny v bavorském Schönsee cenou Stavitelé mostů – Brückenbauer.

Důležitým cílem bylo opětovné sblížení Čechů a Němců, proto v roce 2003 byl na místě bývalého hřbitova na Srní vztyčen památník, kde je na desce napsáno, že Karel Klostermann je apoštolem smíření Čechů a Němců, tak jak ho nazval jeho přítel z Písku – básník Adolf Heyduk. Obdobný památník s německo-českým textem byl odhalen v bavorské vesničce St. Oswald jako důkaz toho, že nás spisovatel začal spojovat svými myšlenkami. V témže roce byla na Březníku v bývalé fořtovně zřízena expozice věnovaná Karlu Klostermannovi, která je průběžně doplňována různými exponáty.

V roce 2013 jsme se společně s Národním parkem Šumava také podíleli na revitalizaci restaurace na Březníku. V rámci dobrých sousedských vztahů mezi Čechy a Němci vzniklo posezení u stolů, kde se virtuálně scházejí umělci, kteří se nechali inspirovat Šumavou.

Zabývali jste se také revitalizací Hauswaldské kaple a jejího okolí. Čím je tato památka pro oblast Šumavy tak významná?

Kaple stojí na místě, které by se dalo označit za místo zázraků. V minulosti tam stávaly kaple dokonce tři. Poslední kaple byla v roce 1958 odstřelena a za plavebním kanálem vznikl vojenský prostor, kam se nesmělo chodit. Byla zde studánka a hromada kamení, která postupně zarůstala náletovými dřevinami. Před odsunem místních obyvatel bylo podle pamětníků do kaple uloženo mnoho sakrálních věcí, které si obyvatelé nemohli vzít s sebou do Německa v domnění, že tam budou v bezpečí. Při revitalizaci tohoto prostoru se ve spolupráci s Národním parkem Šumava v roce 2006 našly drobné, ale notně poničené artefakty.

Kaple tak, jak zde kdysi stála, se již neobnovila, ale obnovily se základy poslední a vyznačily základy druhé kaple. Z prameniště se na dřevěných vantrocích dovedla voda do místa, kde sklářka Vladimíra Tesařová vytvořila skleněné ruce. Dílo samo o sobě znázorňuje rozpojený růženec a na konci místo kříže se lidé mohou napít vody. Na kameni u skulptury najdou návštěvníci v několika jazycích citát z evangelia: „Kdo žízní, ať přistoupí, kdo touží, ať zadarmo nabere vody života“. Místo u kaple se stalo tradičním místem setkávání. Každý rok na jaře se slavnostně žehná prameni a v srpnu zde začíná srnská pouť. Hrají a zpívají klatovští trubači a koná se česko-německá bohoslužba s procesím. Na jarní požehnání pramene a pouť přicházejí stovky návštěvníků z Čech a Bavorska a během roku navštíví toto místo na tisíce turistů.

Co vše se vám za dobu existence vaší neziskové organizace podařilo v oblasti péče o kulturní dědictví vykonat?

Vzhledem k tomu, že jsme tak dobře zvládli obnovu tohoto poutního místa, rozhodli se členové, že by bylo dobré obnovit i nějaké další zaniklé památky na Šumavě. Jednou z nich je i kaplička u zlatonosných dolů u Předních Paští. Tato kaplička zde stála pravděpodobně již od středověku, kdy se ještě v těchto místech kutalo zlato. V době, kdy jsme se ji rozhodli obnovit, zůstalo již jen torzo kapličky bez střechy, kameny sahaly do výše nohou. V roce 2012 jí bylo slavnostně požehnáno a nyní se stala vyhledávaným cílem návštěv turistů, kteří si našli zalíbení v tomto odlehlém místě Šumavy.

Na Předních Paštích, kde ještě po válce stávala vesnice, se podle fotografií našlo místo, kde stávala také kaplička. Zde však nebyly již žádné základy, pouze podle vzpomínek a mohutné lípy se našlo místo, kde stála kaple. Po roce práce a díky darům sponzorů vyrostla na stejném místě třetí kaple. Požehnáno jí bylo za velké účasti milovníků Šumavy v roce 2014. Plzeňští členové také napomohli svou iniciativou k zachování památky Karla Klostermanna, když požádali plzeňský magistrát, aby se opravil hrob spisovatele.

Kde získáváte finanční prostředky na svou činnost?

Naše práce stojí hlavně na aktivních členech, peníze se shánějí pomocí dobrovolných dárců a donátorů, kteří mají Šumavu jako srdeční záležitost. Pro naši organizaci je přínosná spolupráce s Národním parkem Šumava. Dnes, když je už za námi tolik odvedené práce, je nutné se o upravená místa i nadále starat, aby dělala radost lidem i nadále. Pořádání akcí je náročné na jejich zajištění, údržba a úklid okolo památek také zabere svůj čas.

Jaké máte plány do budoucna?

Do budoucna máme připravenou zajímavou křížovou cestu, rádi bychom také připomněli návštěvníkům Šumavy existenci obce Česká Hůrka, která je popsána v románu Skláři. Zde byl pohřben otec Karla Klostermana – Josef. Jedna z akcí, která se zatím nepodařila, je vybudování muzea Karlu Klostermannovi na Srní. Ve stanovách naší organizace je to jeden z hlavních cílů. Obci Srní jsme nabídli myšlenku obnovit i zrušený hřbitov. Tam vznikl i stůl smíření, který je zobrazen na našich internetových stránkách. Srní má šanci na to, aby se turisté mohli seznámit s historií regionu tak, jak ho popisoval básník Šumavy. Jistě by to mohla být zajímavá památka na život, jaký tam kdysi byl, a Karla Klostermanna, který nám má i po tolika letech co říci.

Více informací o neziskové organizaci Karel Klostermann – spisovatel Šumavy naleznete na portálu v KATALOGU SLUŽEB.