V architektonické praxi Marcela Steinbachová často řeší projekty rekonstrukcí. Se spolkem Kruh připravuje přednášky zahraničních architektů a architektek, vydává publikace a pořádá filmový festival o architektuře. Nejširší veřejnost se s ní a Kruhem setkává při celorepublikovém festivalu Den architektury. V tomto roce se do něj zapojilo přes 60 českých a slovenských měst a zúčastnilo se ho přes 15 tisíc návštěvníků.

Co vás v oblasti architektury v poslední době potěšilo?
Například mne potěšila realizace v Líbeznici od architekta Pavla Joby z Atelieru M1 architekti. Navrhli rekonstrukci několika domů včetně radnice. Realizace vyznívá mírně, jako by v té podobě byly domy odjakživa. Změna je ale přitom obrovská. Mám radost z práce architektů s veřejnými stavbami, která může posunout život v menších obcích a někam ho nasměrovat.

Na čem právě pracujete?
S architektonickým sdružením Skupina nyní pracujeme na další fázi rekonstrukce kina Světozor. Rekonstruujeme domek ve Štáblovicích u Opavy. Je jedním z mála zachovaných, ostatní byly bez citu zatepleny a mají vyměněná okna. Asi jako jediný zůstal neporušený. Zabýváme se jeho rekonstrukcí a dostavbou na rodinné bydlení.

Čemu věnujete více času a energie, vlastní tvorbě nebo osvětě?
Ono se to prolíná. Řekla bych, že více času věnuji určitě architektuře, ale jsou období, kdy je to v Kruhu náročnější. Například v září před Dnem architektury. Snažím se ale ani jednu z těchto oblastí nezanedbávat. Moje ideální představa je, že v Kruhu bych se měla věnovat kurátorskému výběru témat a osobností, a už ne tolik manažerským činnostem. K tomu dlouhodobě směřuji. Otázka je, zda se to podaří. Například Den architektury je čím dál více se rozvíjející akce, a tím i náročnější, což už nelze zvládat v režimu, ve kterém jsme v Kruhu fungovali před šesti a sedmi lety. Spolek je potřeba stabilizovat a rozvíjet ho se stálými zaměstnanci a spolupracovníky.

Lze říct, že vám některé typy staveb nebo architektonických úkolů vyhovují více?
Jako nejdůležitější vnímám práci architekta ve veřejném prostoru. Osobně tíhnu více k exteriéru. Ten je v případě domu provázán s interiérem, ale může to být třeba zahrada, park, socha ve veřejném prostoru. Taková zadání jsou pro mne záživnější, ale věnuji se jakýmkoliv tématům a souzním s tvrzením, že není malých úkolů. Vše je potřeba a obecně lze říct, že kultivace může začít od malé věci.

Celý rozhovor si můžete přečíst v zimním čtvrtletníku PROPAMÁTKY 2016 ZDE. Bližší informace o aktivitách Marcely Steinbachové naleznete na stránkách spolku KRUH nebo DNE ARCHITEKTURY.