Obnova spočívala především v odstranění silně poškozených omítek, úpravě okolního terénu, vyzdění spodní části niky včetně opravy jejího nátěru a v osazení nového dřevěného rámu v hnědobéžové barvě. Mříže a petlice dostaly odstín kovářské černi, kamenný schod byl restaurován, pískovcový podstavec nahrazen a doplňoval se také sklenářský tmel výplně. Nové vápenné omítky končí 30 milimetrů nad terénem, profilaci říms tvoří rychletuhnoucí malta a na plochy namáhané povětrnostními vlivy se na místo štukové vrstvy použila stěrka z románského cementu. Finální povrchovou vrstvu představuje nátěr na bázi bílého vápenného hydrátu.

Před rekonstrukcí trpěly omítky zvláště ve spodních partiích vzlínající vlhkostí. Špatný odtok srážkové vody dlouhodobě poškozoval především rovné plochy říms. Novodobá mříž kryjící niku byla místně zkorodovaná.

Chráněná drobná sakrální stavba z druhé poloviny 18. století leží na mírném návrší za hřbitovem pod dvojicí vzrostlých stromů. Výklenková kaplička, pro kterou se především na Moravě užívá název poklona, má obdélný půdorys s výrazně předsazeným schodišťovým stupněm. Fasádu se zkoseným nárožím tvoří hladké omítky. Charakteristickým znakem je nika krytá sklem s uzamykatelnou mříží a oválná nika bez výzdoby v horní části průčelí. Kaple je završena profilovanou korunní římsou obíhající vyklenutou část s tvarovanou podnoží, která původně nesla kovaný kříž. V průběhu 20. století byla v nižší nice umístěna socha Panny Marie Lurdské. Její kult se rozšířil zejména po zavedení svátku do katolického kalendáře v roce 1907, především díky sériově vyráběným soškám ze sádry a porcelánu.

Podrobnosti o areálu naleznete v rámci PAMÁTKOVÉHO KATALOGU NÁRODNÍHO PAMÁTKOVÉHO ÚSTAVU.