Čerpací stanice, která byla důležitou součástí rozsáhlého zavlažovacího systému, se nachází východně od někdejšího šilheřovického velkostatku a západně od meandru řeky Odry. Místo bylo nazývané jako Paseky. Typickým znakem je komínová věž s novogotickými prvky, kterou doplňuje obytná zděná část. Jihozápadní křídlo zahrnující mimo jiné dílny nebo část kotelny s parními stroji bylo v minulosti zbouráno. Výstavba probíhala v letech 1862–1863 a představuje tak jeden z nejstarších komínů na našem území. Šilheřovice byly od roku 1742 součástí Pruska a dotčené území leželo v areálu anglického parku založeného Rothschildy v okolí místního zámku. Park zahrnoval vodní plochy s romantickými stavbami. Objekt technické památky doporučil k prohlášení kromě jiných institucí také Národní památkový ústav v Ostravě.

Cihlové komínové těleso završuje cimbuří na pískovcových krakorcích. Komínová věž je zachovaná v autentickém stavu bez závažnějších poruch. Přilehlý objekt s obytnými místnostmi dříve prošel rekonstrukcí. Typický znak představují především půlkruhově ukončená slepá okénka se záklenky. Výška stavby je asi 28,3 metru a autentičnost její podoby je zachycena například na kresbě z roku 1893. Vizuálně podobný komín je zachován u bývalé Klamovy huti v Blansku. V evropském kontextu byla naznačena podobnost s komíny v Anglii ve druhé polovině 19. století. Zajímavou analogií je věž s cimbuřím ze 40. let 19. století v německé Postupimi, která je součástí parní čerpací stanice určené pro zásobování parku u zámku Babelsberg vodou.

Z důvodu objasnění nejednoznačného historického určení stavby byli osloveni Martin Vonka s Michalem Horáčkem z Katedry konstrukcí pozemních staveb Fakulty stavební ČVUT v Praze. Jejich poznatky přispěly k celkovému docenění památky v historickém kontextu.

Více informací naleznete v databázi TOVÁRNÍ KOMÍNY – DOKUMENTACE, OCHRANA, NOVÁ VYUŽITÍ nebo v PAMÁTKOVÉM KATALOGU NÁRODNÍHO PAMÁTKOVÉHO ÚSTAVU.