Čemu se věnujete ve své profesi?
Pracuju jako dispečer tranzitního plynovodu a občas jako elektrikář.

Kdy jste zpozoroval, že žijete pro památky?
Jako dítě jsem neměl rád rodinné výlety typu „vyrazíme na hrad nebo zámek, nacpeme si břicho v přilehlé restauraci a pojedeme domů“. Zdály se mi všechny stejné a trochu bezduché, prostě jen povrchní atrakce pro turisty. A dodnes jsem si k nim nevytvořil vztah, který by si zasloužily. Naštěstí jsem už od puberty na svých cestách do přírody postupně začal objevovat tu křížek, jinde schovaný hraniční kámen, pozapomenutou kapličku, lom, hájovnu. A najednou památky začaly dostávat jiný rozměr, byly přirozenou součástí krajiny, živé svědectví minulosti, někdy hrdé, někdy smutné.

K jaké památce se nejraději vracíte a proč?
Jako první mne napadá má milá Barbora v Kutné Hoře, kdykoliv jedu kolem, musím se zastavit a alespoň ji pozdravit. Ale proč? Vlastně nevím, dělá mi dobře tam pobýt, s pokorou pozorovat krásu a monumentálnost, být hrdý na technickou dokonalost, na chvíli se přenést do minulých časů anebo stručněji: prostě se mi líbí. A podobně třeba Plasy, Zelená hora, pražská Malá Strana, spletité uličky Tábora nebo z méně známých třeba Skoky u Žlutic, kostel v Lukové, pražská čistička v Podbabě, lomy na Americe anebo se třeba potěšit tím, jak se po rekonstrukci pěkně leskne lev na pomníčku u nás na návsi.

Za výpověď naší doby, jakousi novodobou „Hlubokou“, považuju technické stavby typu areál Vítkovic, chemička Vřesová, elektrárna Beřkovice, Dlouhé stráně. Fascinují mě. Rád se dívám, kolik lidského umu a dokonalosti v nich je. Podobně jsem časem začal obdivovat i technickou dokonalost některých staveb socialistického brutalismu. Například obchodní dům Máj či Kotva nebo bývalý Transgas – dnes už bohužel zbouraný. Je to výpověď o nás, i když se mi zdá, že naši předci měli přece jen více vkusu.

Proč jste se rozhodl redakci PROPAMÁTKY podporovat pravidelně?
Jako totální amatér si památky rád užívám, ale co s nimi dělat, nevím. To rád přenechám těm, co to vědí a umí. Podpora redakce PROPAMÁTKY je takový malý příspěvek k tomu, abych si je mohl užívat i nadále.

Psychologové se shodují, že člověku prospívá, když udělá něco nezištně pro druhé. Jak to máte vy?
Říká se, že tato doba nám vzala staré osvědčené hodnoty a zavrhla je jako přežité, nemoderní a nepotřebné. Ovšem nenabídla nám za ně nic jiného a nechala nás zmatené, neukotvené, bez kořenů. Přesto si myslím, že je stále pro většinu lidí normální nekrást, nelhat, nezištně si pomáhat, převzít zodpovědnost za své činy i svět okolo sebe a že tyto hodnoty nepovažují za přežité.

Staňte se i vy pravidelným dárcem – každý dar přispívá k dlouhodobé stabilitě redakce. Výhody klubu přátel i snadnou možnost podpory najdete na KLUB.PROPAMATKY.CZ.