Celý obsah PROPAMÁTKY je přístupný zdarma. Jen některé části až po přihlášení.
Ještě nemáte svůj účet?
Celý obsah PROPAMÁTKY je přístupný zdarma. Jen některé části až po přihlášení.
Ještě nemáte svůj účet?
Máte rádi kvalitní obsah? Zapojte se do komunity čtenářů tohoto webu a podpořte jeho další rozvoj.
ČESKO | Jitka Ferschmannová památky obdivuje díky rodičům, kteří vedli turistický oddíl a s nimiž navštívila řadu památných míst. K historii má stále blízko, píše obecní kroniku a sbírá staré příběhy. Podporu redakce PROPAMÁTKY považuje za přirozenou.
Čemu se věnujete ve své profesi?
Posledních 30 let jsme podnikali v pohostinství, rozváželi jsme obědy do různých podniků, provozovali několik hospod a prodejen v menších obcích. S rozvojem supermarketů jsme však postupně všechny zavřeli a zůstala nám jen malá hospůdka v naší obci Němčovice. Tu se nám v loňském roce podařilo předat novému provozovateli, kterého všichni podporujeme, protože obec bez hospody není kompletní. Nyní jsem již v důchodu a užívám si vnoučat.
Kdy jste zpozorovala, že žijete pro památky?
Památky mám ráda od dětství. Narodila jsem se v Praze, oba rodiče byli učitelé, tatínek miloval historii. S turistickým kroužkem, který vedli, jsme procestovali plno historických a památných míst. V roce 1980 jsme s manželem utekli z města na venkov do malé vesničky Němčovice na Rokycansku. A od té doby tu žijeme a všechnu energii věnujeme jejímu rozvoji. Obci se podařilo opravit a upravit místní školu z roku 1873, opravit o něco mladší kapličku, křížky i památník z první i druhé světové války. Je to malá obec, společně se sousední obcí Olešná má necelých 200 obyvatel. Jsme tu ovšem dobrá parta, podnikáme plno společných akcí, bavíme se, žijeme.
K jaké památce se nejraději vracíte a proč?
Odpovědět na tuto otázku je velmi těžké. Všechny vybudovali naši předci s různě velkým úsilím, s podstatně menším technickým vybavením, než máme dnes. Jenom pro zajímavost, němčovická jednopatrová škola se začala stavět v dubnu a v říjnu se v ní už vyučovalo. Nepředstavitelné. Jinak mám samozřejmě ráda Prahu a její památky, prožila jsem tam své dětství, bydleli jsme na Malé Straně a do školy jsem kvůli rodičům, kteří tam působili, chodila až do Jindřišské ulice. A v rámci našeho turistického kroužku jsme dělali i mladé průvodce Prahou, účastnili se tam různých orientačních závodů.
Proč jste se rozhodla redakci PROPAMÁTKY podporovat pravidelně?
Časopis PROPAMÁTKY mě před lety zaujal a začala jsem ho odebírat. Je velmi obdivuhodné, že se najdou lidé, kteří jsou ochotni věnovat se záchraně a obnově kulturního dědictví naší země. Přišlo mi proto normální přispět aspoň malou troškou k této činnosti.
Psychologové se shodují, že člověku prospívá, když udělá něco nezištně pro druhé. Jak to máte vy?
V naší obci dělám knihovnici a kronikářku, sbírám i různé životní příběhy z minula. Inspiroval mě k tomu pan učitel Hylák, který 25 let v období mezi roky 1880–1905 působil na naší škole v Němčovicích a poté v Radnicích, kde po něm pojmenovali muzeum. Vytvořil pro své žáky učebnice, sbíral pověsti, říkadla, písničky, dělal vzdělávací přednášky pro dospělé. Jeho činnost byla velmi rozsáhlá.
Staňte se i vy pravidelným dárcem – každý dar přispívá k dlouhodobé stabilitě redakce. Výhody klubu přátel i snadnou možnost podpory najdete na KLUB.PROPAMATKY.CZ.