Prvním zástupcem těchto zajímavých technických památek, které jsou v kulturní krajině nepřehlédnutelné, je větrný mlýn v Kuželově. Tento mlýn patří k typu zděných holandských mlýnů s otáčivou střechou. V roce 1842 si ho obec Kuželov postavila vlastním nákladem. Hlavním důvodem ke stavbě byl nedostatek vodních toků a tedy i vodních mlýnů v okolí. Na jeho stavbu bylo potřeba 300 koňských fůr kamene. Mlýn stojí v sedle nad obcí, v místě, kde po většinu roku vanou pravidelné silné větry. Mlel obilí na mouku a šrot pro zemědělce z Kuželova, Hrubé a Malé Vrbky.

Po dobu 60 let obec mlýn pronajímala a nájemci, kteří bydleli v přízemí, se často střídali. Až v roce 1904 koupil mlýn na splátky mlynář Jan Kašík. Výdělky z mlýna byly ale tak malé, že se nedařilo půjčku nikdy splatit. Větrní mlynáři nepatřili k nejbohatším, proto si jako pomocný zdroj obživy zřizovali u mlýnů malá hospodářství. V roce 1906 byla u mlýna postavena obytná stavba z peněz, které poslal syn mlynáře Bedřich z Ameriky. Ten po svém návratu v roce 1920 přistavěl ještě chlév a později stodolu. Později zamýšlel mlýn přestavět na takzvaný vejminek.

V té době se ve mlýně již jen šrotovalo. I toto skončilo zapečetěním mlýna v roce 1941. Protektorátní orgány měly strach z nekontrolované výroby a distribuce mouky. Po válce se Bedřich Kašík pokusil o obnovu mlýna, ale v roce 1946 činnost nadobro ukončil. V roce 1948 provedl s přispěním státu opravu šindelové střechy a i nadále se snažil mlýn udržovat. Za pomoci lesnické školy ve Strážnici opravil v roce 1964 i větrné kolo. Bedřich Kašík zemřel v roce 1971.

Dva roky po jeho smrti zakoupilo mlýn Technické muzeum v Brně, které provedlo celkovou rekonstrukci a mlýn zachránilo. V květnu roku 1977 byl mlýn zpřístupněn veřejnosti. Jedná se o jeden z nejlépe zachovaných větrných mlýnů holandského typu u nás. V původních přilehlých objektech je expozice větrného mlynářství a muzeum horňáckého bydlení na přelomu 19. a 20. století. Každoročně se v červenci u mlýna konají tradiční Horňácké slavnosti.

Technické detaily památky:
Mlýn má u nás neobvyklý výrazně kuželovitý tvar. Masivní kamenná stavba má u paty průměr 8,6 m a o sedm metrů výš je o 3,9 m užší. Tento tvar ještě podtrhuje 2,8 m vysoká, strmá šindelová střecha. Střecha s perutěmi je uložena na opěrných kladkách na kruhové kolejnici položené na horním okraji zdiva. Otáčí se pomocí dvou rumpálů umístěných v nejvyšším podlaží tak, aby lopatky byly nastaveny proti větru. Větrné kolo má průměr 15,6 m a čtyři křídla. Jedno křídlo má plochu cca 8 m2. Hlavní hřídel pod střechou je uložena lehce šikmo, má průměr 46 cm a délku přes šest metrů. Paleční kolo má 96 palců a průměr 3,2 m a přes cévové kolo pohání svislou kovovou hřídel. Jediné mlýnské složení má pohon zdola. V přízemí, kde je umístěno prosévací zařízení – moučnice s moučným pytlem, je současně i pec na chleba a byla zde i takzvaná šalanda, která byla do roku 1906 jedinou obytnou místností mlynáře a jeho rodiny.

Bližší informace k letošnímu ročníku odborné konference zaměřené na větrné mlýny, kterou pořádá Institut pro památky a kulturu – provozovatel portálu PROPAMÁTKY, naleznete na stránkách KONFERENCE PROPAMÁTKY, kde je otevřená registrace. O větrných mlýnech a mlynářích si můžete přečíst také rozhovor s Janem Doubkem ZDE.