Co bylo prvotním impulzem vašeho zájmu o památky?
Prvotním impulzem bych to asi nenazýval, ale byly okolnosti, které můj zájem o památky ovlivnily a pomáhaly formovat. Určitě místo, kde jsem vyrůstal, Vračovice-Orlov v okrese Ústí nad Orlicí. Nachází se tam pozdně románský kostel, dochované a dosud obydlené tvrziště vodní tvrze, památkově chráněný dům čp. 2, kde dřevo na jeho roubení pochází z roku 1538. Můj vztah k památkám se od dětství postupně prohluboval. Měl na mě vliv i můj otec svým velkým zájmem o historii a tradiční řemesla.

Jak jste se dostal ke zdění kleneb, co vás na této práci nejvíce lákalo a těší?
Ke zdění kleneb jsem se dostal právě přes svého otce. Klenby jako takové mu učarovaly. Sháněl o klenbách informace, naučil se je zdít. Potom už jako zednický mistr byl právě klenbami vyhlášený. Já jsem rodinné znalosti rozšířil o klenby klenuté volně z ruky, zejména tedy české placky. Ono je to celkem jednoduché, když máte odmala zažitou a pochopenou logiku kleneb. Pak mi stačila jedna věta v jedné knize, která zněla nějak tak, že české placky je možné klenout bez podšalování. Jednu takovou starou klenbu jsem z rubu očistil, „přečetl“ ji. A hned při nejbližší příležitosti jsem zaklenul jeden prostor třemi poli placky do dvou pasů. Byl to nezapomenutelný zážitek, když jsem si na prvním cípu klenby ověřil, že to opravdu funguje.

Jaké typy kleneb dokážete vyzdít? Co vše je nutné k zvládnutí tohoto řemesla při zachování historických postupů?
Řekl bych, že dokážu vyzdít jakoukoliv klenbu. A co je k tomu nutné? Určitě je nezbytné umět dobře zednické řemeslo. Pak potřebujete mít prostorovou představivost a také cit pro statiku. A na klenby zděné volně z ruky asi i odvahu. Pro mě osobně je výhodné, že ovládám i řemeslo tesařské, a tak jakou klenbu si vymyslím, takovou si i vyšaluji. U některých kleneb je přitom vyšalování to nejnáročnější a šalunk se pak dochová vlastně jen v otisku. Zdít klenbu podle historických postupů není tak těžké, vždy je snadnější udělat, co vymyslel už někdo před vámi. Zopakovat je jednodušší než být průkopníkem.

Můžete zmínit nějaké příklady vašich již uskutečněných prací na klenbách? Jaké byly nejnáročnější a proč?
Pro mě zatím nejnáročnější byla křížová klenba, kterou jsem vyzdil jako poctu Santinimu. Bylo to letos v srpnu, zakázka na vinný sklep ve Zvoli u Bystřice nad Pernštejnem. Zdil jsem tam klasickou klenbu valenou, pravou kopuli a křížovou klenbu. Řešil jsem technický oříšek, jak převést křížovou – hřebínkovou klenbu do lícového zdiva. Jak to vysvětlit jednoduše. Při těchto klenbách o větším rozpětí dochází k tomu, že ve vrcholu přestává být znatelná hrana žebra. Proto, jak se domnívám, si naši předci pomohli maltou zvýrazněným hřebínkem. Ten tedy nevychází z konstrukce klenby, je tam přidaný proto, aby se dosáhlo něčeho jako estetické logiky. A když tedy máte režné lícové zdivo, nemůžete si pomoci tou maltou, tak co s tím? Vyřešil jsem to velmi přesným opracováním cihel v žebru. A to tak, aby mi hranu až do vrcholu klenby vytvořil lom světla a stínu.

Co máte v plánu do budoucna? Jakým památkám byste rád pomohl v jejich obnově?
Rád pomůžu tam, kde moje zkušenosti a znalosti mohou být užitečné, ale konkrétní plány do budoucna nemám. Ohledně kleneb si ze zakázek na toto téma, které ke mně přijdou, vybírám pro sebe ty zajímavé. Třeba v jedné usedlosti na Slánsku jsem navrhoval a realizoval poměrně složité klenutí ve sklepě. Kvůli nízké konstrukční výšce jsem použil řešení známé z románských krypt. Ten prostor jsem zaklenul na čtyři sloupy devíti poli české placky. Bylo potřeba velmi dobře promyslet postup práce, aby se těch dvanáct cihelných pásů nevhodným zatížením nezřítilo. Nebo na Pardubicku jsem rekonstruoval zřícenou českou placku. Z původní zbyly dva rohové cípy, a proto jsem řešil, jak ji dozdít tak, abych mohl ve vrcholu vynechat kruhový otvor o průměru metr a půl. Zdil jsem tedy klasicky ze čtyř rohů, zmenšující se otvor byl tedy čtvercový. Pak jsem přešel na osmiúhelník, abych nakonec vrchol lemoval kruhem. Vždy mě láká možnost ověřit nějaký poznatek v praxi a také práce, která potřebuje přípravu, něco si dostudovat, načíst. Ve všem, co dělám, se rád posunuji dál. V tom klenby nejsou výjimkou.