Socha je situována na hranolovém soklu, v jehož nároží jsou umístěny čtyři hlavy rakouských vojáků v polních čepicích. Přední stěna nese nápis: 1914–1918 / VĚNUJE / HRDINŮM / C. A K. PĚŠ. PL. Č. 11. Monument byl odhalen ještě před koncem války v roce 1917, čímž se odlišuje od ostatních svého druhu. Nápis mu byl doplněn následně. Na výrobu byl použit tehdy moderní materiál – umělý kámen. Plastika se řadí k významným dokladům dnes již zaniklé vojenské tradice města. Od roku 1854 až do pádu monarchie byl Písek sídlem okresního doplňovacího velitelství c. k. (později c. a k.) pěšího pluku č. 11. Vytvoření pomníku zadal písecký pluk, ostatní monumenty padlým vznikly většinou z popudu občanů a vedení jednotlivých obcí.

Autor pomníku, tehdy mladý sochař František Žemlička (1892–1971), byl žákem Josefa V. Myslbeka a Jana Štursy. „Jeho dílo bývá řazeno spíše mezi řemeslnické sochařské práce, přesto je možno konstatovat, že dochovaný artefakt z raného období je dokladem sochařova vývoje a je v něm možno pozorovat jasný vliv monumentální realistické plastiky jeho učitelů,“ říká Martin Zeman, pracovník státní památkové péče Městského úřadu Písek. Podle jeho slov byla osoba sochaře Františka Žemličky na počátku 20. století s městem Písek spojena skrze příslušnost ke zdejšímu c. a k. pěšímu pluku č. 11. Díky tomu se ve městě prezentoval i dalšími díly. Například úpravou pomníku padlým u Melegnana a Solferina od sochaře Emanuela Maxe a dnes již bohužel nedochovaným pomníkem c. a k. pěšího pluku č. 11 v Palackého sadech v Písku z roku 1916. Monument na vojenském hřbitově je tak dnes vlastně jedinou dochovanou autorskou plastikou Františka Žemličky v Písku a v této velikosti možná i jediným autorovým samostatně stojícím sochařským dílem vůbec.

Bližší informace naleznete na stránkách VOJENSKOHISTORICKÉHO SPOLKU PÍSEK. Zpráva byla připravena v rámci mediální spolupráce s městem Písek.