„Ten Zatloukal čtenáři připravuje skvělou syntézu historických informací – tedy toho, jak se věci staly, dobových citací – tedy toho, jak si společnost myslela, že se věci mají, a osobním výkladem historika umění, kladoucím s odstupem doby věci a děje do širších souvislostí a dávajícím jim dějinný význam, interpretaci a zprostředkovávajícím je tak dnešku,“ píše v předmluvě architekt Petr Pelčák.

Lze si tak číst o hledání identity, poezii všedních dnů, konfrontacích a bilancích, o obdobích, kdy lidé město opouštěli a kdy se zase svobodněji nadechovali, o rozdílech a rozdílnosti, svárech i táhlém usmiřování. Autor dílo, vydané ve spolupráci Ostravské univerzity a Muzea umění Olomouc, rozčlenil do sedmi základních kapitol s řadou podkapitol. „První dvě jsou věnovány meziválečné Olomouci, třetí období protektorátu, zbývající poválečné době,“ shrnuje Pavel Zatloukal.

Podle něj nese kniha dvě motta: „Jedno je ono nietzscheovsko-loosovsko-mannovské „Navzdory“, jemuž od konce 19. století vděčíme za vše podstatné, co tu máme. To druhé je novozákonní: „Mnozí pak první budou poslední a poslední první.“ Kniha, která doplňuje výstavu O městě, krajině, umění, obě myšlenky do značné míry ilustruje.

Vyhrajte jeden výtisk s portálem PROPAMÁTKY. Stačí odpovědět na tři jednoduché otázky. Soutěž trvá do 15. října.