Tyto příběhy měly nadějný začátek a často i velmi bolavý konec. Je v nich dobová ideologie, stejně jako rodinné legendy. A do toho ještě estetika, užitek a odkaz. Jak to všechno ze staveb vypreparovat? Vodítkem může být kniha Hledání univerzality.

„Přes oficiální fasádu odosobněle znějících institucí se už daří určit jména konkrétních autorů projektů. Individuální vklad, rozlišit specifické přístupy, inspirace. Přesvědčí o tom následující stránky. Vodítkem a nástrojem jsou detailní rešerše dobových publikací a časopisů, a kde se to ještě stíhá, i vzpomínky pamětníků, porovnávání staveb v terénu, až téměř industriální archeologií, bádání v archivech s dobovými dokumenty i objevené původní výkresy,“ shrnuje v předmluvě historik architektury Benjamin Fragner.

Publikace se snaží představit procesy, které se odehrávaly v pozadí, předcházely realizacím, obklopovaly je. Autoři však přiznávají jednu obrovskou chybu, kterou už nelze napravit. Přichází pozdě. „Během posledních 20 let jsme si zlikvidovali – demolicemi či nevhodnými přestavbami – desítky architektonicky, konstrukčně, technologicky, hospodářsky i regionálně cenných továren. Pomalu mizí jedna vrstva kulturního dědictví, aniž bychom se ji stačili ze zpětného pohledu učit vnímat a pochopit,“ zmiňuje autor koncepce, textu a grafické úpravy Jan Zikmund.

Slušela by kniha vaší knihovně? Soutěžte do 20. května s portálem PROPAMÁTKY. Výherce oznámíme v druhé polovině května.