Celý obsah PROPAMÁTKY je přístupný zdarma. Jen některé části až po přihlášení.
Ještě nemáte svůj účet?
Celý obsah PROPAMÁTKY je přístupný zdarma. Jen některé části až po přihlášení.
Ještě nemáte svůj účet?
Máte rádi kvalitní obsah? Zapojte se do komunity čtenářů tohoto webu a podpořte jeho další rozvoj.
Publikováno
08. 09. 2024Rubrika
Tipy a inspiraceTémata
ČESKO | Jakých bylo uplynulých 30 let pro české památky? V anketě časopisu PROPAMÁTKY jsme se zeptali čtveřice osobností. Diskuzi uzavírá Pavol Ižvolt – ředitel Pamiatkového úradu Slovenskej republiky. Tady přinášíme jeho odpověď.
Za symboly dobré praxe považuji například integrovanou obnovu nejvýznamnějších památkových areálů (lokality UNESCO) ve spolupráci Ministerstva kultury a samosprávných krajů. Obecně pro země bývalého socialistického bloku je typické zásadní narušení kontinuity vlastnictví podtržené navíc modernizací a industrializací stavební výroby, která postupně vedla k úplnému zanedbávání údržby památek. Pro srovnání: například v Nizozemsku v roce 1973 vznikla organizace pro údržbu památek jako reakce na masivní nadužívání zdánlivě neúdržbového betonu při rekonstrukcích kostelů poškozených ve druhé světové válce. Když jsme diskutovali s nizozemskými kolegy, řekli nám, že v Nizozemsku místní občanská komunita nedokáže akceptovat neudržovanou stavbu. Je to možná i rozdíl v mentalitě nebo právě rozdíl v letech socialismu, který vykořenil vztah k vlastnictví a hodnotám. Na druhé straně od 90. let 20. století nastupuje pocit nekontrolovatelné svobody a pocit, že stát mi nemůže přikazovat, co si se svojí nemovitostí budu dělat. Nějak v duchu hesla „Máme rádi památky, ale nemáme rádi památkáře“. Najít přijatelné hranice bude asi dlouhodobý a náročný proces.
Jaký má názor ministr kultury Martin Baxa, historička architektury Klára Brůhová nebo historik umění Josef Štulc? Odpovědi všech dotazovaných účastníků ankety jsou k přečtení v JARNÍM ČÍSLE ČASOPISU 2023.