Na podzim roku 2014 jsme v časopise PROPAMÁTKY informovali o vašem projektu 100 houpaček pro krajinu. Jaký vzbudil ohlas?
Houpaček v krajině stále přibývá. K dnešnímu dni je jich pověšených 62, takže zajímavých příběhů od doby, kdy jste o našem projektu psali, výrazně přibylo. Je krásné sledovat, kolik zapomenutých míst ožilo a to, že houpačky lidem dělají radost. Vytvořili jsme databázi na našich stránkách naOKRAJI, kde se lidé můžou podívat, jestli nějaká houpačka visí také v jejich okolí. A pokud ne, mohou se do krajiny vypravit a nějaké vhodné místo najít. V této aktivitě chceme dále pokračovat i přesto, že již bylo v rámci projektu 100 houpaček rozdáno.

V aktuálním projektu se soustředíte na téma průmyslového dědictví. Čím vás zaujalo?
Spíše bych řekl, že si mě průmyslové dědictví našlo samo. Narodil jsem se v Ostravě, takže jsem ho měl od mala hned za dveřmi. Intenzivně se mu věnuji asi 10 let – začalo to diplomovou prací, ve které jsem zpracovával strategii pro postindustriální krajinu na Ostravsku – a od té doby už se mě téma drží. Naštěstí jsem v okolí našel další nadšené lidi, kteří jsou ochotni strávit dovolenou na haldách a v průmyslových areálech. Myslím, že mnohé průmyslové stavby jsou stejně jako jiné kulturní památky důležitým odkazem vývoje naší společnosti a alespoň některé z nich stojí za to zachovat a nalézt pro ně odpovídající novou funkci.

O průmyslovém dědictví je také připravovaná kniha Krajiny z druhé ruky. Můžete ji více přiblížit?
Naše kniha se zabývá právě možnostmi přetvoření starého v nové. S tím, že to staré a hodnotné zůstává zachováno, ale využití se mění. Možné přístupy v knize prezentujeme podrobným rozborem 61 německých příkladů. Kritériem pro výběr byla pestrost příkladů a úspěšnost přeměn. Zaměřovali jsme se však téměř výhradně na příklady ve spojení s krajinářskou architekturou. Jedná se tedy o lokality, které jsou veřejně přístupné a nabízejí zlepšení životních podmínek pro místní obyvatele. Se spoluautory Lukášem Lattenbergem a Janou Zdražilovou věříme, že tento katalog bude inspirovat k obdobným změnám také v České republice.

Jaké finanční zdroje využíváte při realizaci vašich projektů?
Finanční zajištění projektů je různé, většinou se liší podle jejich charakteru. Snažíme se však o to, aby si konkrétní výsledek formou darů zafinancovali osobně ti, kteří jej budou využívat, nebo ti, kterým se naše činnost líbí. Tímto způsobem se snažíme financovat také projekt Krajiny z druhé ruky. Všem našim dárcům patří velké díky, protože bez nich by mnoho z našich aktivit nemohlo být nikdy uskutečněno.

Před vydáním knihy se obracíte i na dárce v crowdfundingové kampani na platformě Nakopni.Mě. Máte s formou této podpory již nějaké zkušenosti?
Na crowdfundingu si cením hlavně jeho medializační povahu. Díky této formě dárcovství se daří do projektu vtáhnout široké spektrum lidí. Projekt se potom stává osobním pro širokou skupinu podobně smýšlejících lidí, kteří by se o něm bez crowdfundingu možná ani nedozvěděli. Formu crowdfoundingu jsme používali již při projektu 100 houpaček pro krajinu a tenkrát se nám tento způsob velmi osvědčil. Snažíme se vždy o to, aby od nás dárci dostali jako poděkování nějakou odměnu, kterou si mohou sami vybrat – ať už je to výtisk knihy s naším věnováním, nebo speciální vlaková projížďka po industriálním Kladně. Samozřejmě se jedná o způsob, do kterého je zapotřebí investovat hodně sil a nadšení, ale líbí se nám jeho povaha.

Jaké má váš spolek plány do budoucna? Na co se osobně těšíte?
V současné době připravujeme výsadbu Kaple vnitřního ticha. Říct „vysazovat kapli“ zní asi trochu neobvykle – a on celý projekt trochu neobvyklý je. Naše společnost se v současnosti snaží historická duchovní místa zachraňovat a je to velmi dobře. My jsme chtěli jít ještě trochu dál a vytvořit duchovní místo nové. Takové, ke kterému budou mít místní lidé niterný vztah. Je nám blízké pracovat v krajině měkce, a tak jsme se rozhodli využít stromy, jejichž kmeny v budoucnu vytvoří sloupoví kaple. Důležité je, že se nám podařilo najít nadšeného starostu, a tak spolu s místními lidmi v Nové Lhotě v Bílých Karpatech vysadíme první Kapli vnitřního ticha, jejíž plnou funkčnost ocení asi až příští generace a i to je na tom projektu krásné – je to takový odkaz budoucnosti.

Knihu Krajiny z druhé ruky spolku naOKRAJI můžete podpořit do konce dubna na platformě NAKOPNI.MĚ. Více informací naleznete na stránkách naOKRAJI nebo na FACEBOOKU.