Následkem poválečného přesunu obyvatel se řada kostelů ocitla na periferii potřeb věřících, kteří nyní bydlí jinde. Často stojí v Sudetech a na odlehlém venkově či v centrech měst. Osud naleštěných památek se týká jen části z nich. K většímu zamyšlení vybízí fakt, že se stávají liturgickými a teologickými muzei. K současníkům promlouvaly jasně, co ale říkají modernímu člověku? Dnes se od sakrálního prostoru vyžaduje ztišení od okolního ruchu včetně informačního a vizuálního, kostel promlouvá spíše minimalistickým pojetím. Funkční historické chrámy nyní hledají překlad svého výrazového jazyka do současnosti. Zde bych apeloval na pracovníky památkové péče, aby byli vstřícní k současným potřebám farníků, protože oni jsou ti, kdo nejlépe udrží kostel v provozovatelném stavu.

Co si ale počít s nevyužívanými kostely? Kdo a proč je má opravovat? Odpovědi hledáme v Laboratoři sakrálního prostoru na VUT v Brně. Kostely hrají podstatnou roli křesťanské duchovní krajiny. Profanace společnosti se však dotýká i jich. Pokud už neslouží liturgicky, musíme hledat jinou náplň. Městské kostely lze využít ke kulturním účelům, zatímco rekonstrukce těch odlehlých bude směřovat spíše k přestavbě na obytné účely, což můžeme hojně pozorovat v západní Evropě. Jedním ze zajímavých příkladů, které jsem viděl, byl i skatepark v pseudogotickém kostele.

Jaký má názor sestra Angelika, zakladatelka firmy SIKO KOUPELNY & KUCHYNĚ Jaroslava Valová nebo kněz Zbigniew Czendlik? Odpovědi všech dotazovaných účastníků ankety jsou k přečtení v ZIMNÍM ČÍSLE ČASOPISU 2021/2022.