Jsem zvyklý uvažovat o soudobé architektuře v záběru celých třiceti let. Vaše otázka naznačuje problém, zda se v naší architektuře na přelomu tisíciletí něco důležitého změnilo nebo zda se v ní nevynořily nějaké nové fenomény. A ty se vynořily – některé jsou pro architekturu nepříznivé. Obrovský segment produkce obsadily developerské společnosti se stereotypní architekturou, s velkým vlivem v médiích a se vzrůstající politickou mocí, jejímž projevem je stavební zákon šitý developerům na míru. Trvá nezájem politických špiček o architektonickou reprezentaci celé společnosti. Jediná špička, která se o architekturu upřímně zajímala, Václav Havel, už mezi námi není. Výsledkem je absence významných veřejných novostaveb. Jiný nový fenomén, naopak kladný, jsou občanské spolky, které se snaží dobrou architekturu propagovat, v čele s pražským KRUHem a brněnským 4AM, a snaha menších a malých obcí objednávat pro sebe dobré komunitní stavby. Pokud pak jde o ikonická díla, vsadil bych na dvě velké knihovny od ateliéru Projektil – Národní technickou knihovnu v Praze a Studijní a vědeckou knihovnu v Hradci Králové – nebo na přestavby a novostavby od Josefa Pleskota v Dolní oblasti Vítkovic. Od architektů pak očekávám, že se proti absenci nových veřejných staveb sami začnou bouřit a že se budou víc věnovat sociálním architektonickým otázkám. 

Jaký má názor fotografka architektury Ester Havlová, podnikatel a filantrop Luděk Sekyra nebo lékař a vědec Julius Lukeš? Odpovědi všech dotazovaných účastníků ankety jsou k přečtení v JARNÍM ČÍSLE ČASOPISU 2022.