Odborní pracovníci pražského územního pracoviště Národního památkového ústavu kontinuálně sledovali a dokumentovali vrstvy kamene a malty odhalované při postupné výměně stávající střešní krytiny na románské rotundě Nalezení sv. Kříže. Po odkrytí a opětovné pokládce několika polí na apsidě a válcové lodi rotundy bylo stále zřetelnější, že nejspodnější konstrukce není jen mladším navrstvením hmot, ale původní románskou kamennou krytinou, která přečkala staletí, doložené požáry, barokní přestavbu i časté výměny střešního keramického pláště.

Kamenná krytina se zachovala na většině pláště lodi a apsidy. Je tvořena pravidelnými obdélnými deskami z opuky, které byly skládány do kruhového řádkování od spodního okraje kleneb po zdivo vrcholové lucerny. Jako podklad byla použita vápenná malta, která těsní i spáry. Tímto způsobem byla nejspíš kryta také lucerna, tam však původní zastřešení zaniklo v 60. letech 19. století. Datace opukové krytiny je obtížná, nejpozději však pochází z 12. století, pravděpodobně přímo z doby stavby rotundy.

Rotunda sv. Kříže patří k trojce pražských románských rotund a také vůbec k jedněm z nejstarších zachovalých staveb v Praze. Datum jejího vzniku není přesně znám, ale první písemná zmínka o budově pochází z roku 1365. Jedná se o pozoruhodnou stavbu v mnoha směrech. Například originálními pískovcovými sdruženými okny v lucerně, takzvanými ozvučnicemi – dvěma keramickými nádobami zabudovanými za kruhovými mřížkami nad kněžištěm, které zlepšovaly akustické vlastnosti prostoru, relikty gotických a barokních nástěnných maleb v lodi nebo plotovou mříží od Josefa Mánesa.

Více informací o nálezu románské kamenné střešní krytiny naleznete na stránkách NÁRODNÍHO PAMÁTKOVÉHO ÚSTAVU.