Jsem stárnoucí cholerik, který za socialismu prožil s rodinou 14 let v pražském Jižním Městě. Zakládali jsme tam naši rodinu. Ve výsledku tři skvělé děti. Dodnes všichni žijeme v lásce a ve svornosti. Nikdo, kdo má trochu životního nadhledu a ekonomického vnímání reality, by neměl o sídlištích hanlivě hovořit. Jednak se tím dotýká cca tří milionů žijících spoluobčanů, často tam dokonce velmi spokojených a pak bohužel nevnímá realitu. Narodil jsem se v roce 1957 do náruče socialismu. Komunističtí pohlaváři a jejich přisluhovači byli hloupí, neuměli myslet, mluvit, neuměli nic. Pro řešení bytové otázky občanů tito lidé vymysleli sídliště. Všude. Ve velkých i malých městech, dokonce i na vesnicích. Všichni obyvatelé nechtěli, ani neuměli emigrovat. Tak jsme tam bydleli. Současnost sídlišť není „vzetí je na milost“. Z demografického, ekonomického, ekologického, urbanistického a jiného hlediska je prostě máme. Je naprosto vyloučené se jich „zbavit“. Existují, žijí a bydlí tam miliony lidí. Nejlepší současné expertní mozky by měly sídliště po všech stránkách revitalizovat. Neohrnovat nad nimi nos. Dostavovat z nich města. Samozřejmě to stojí peníze. Je to však jediná reálná možnost. Nikoliv utopické snění o konci sídlišť. A kromě toho výhledově řešit, co s miliony tun betonu a oceli provést, až sídliště doslouží. Prostě život ve svojí syrové podobě.

Jaký má názor výtvarník a hudebník Milan Knížák, šéfredaktor webu panelaky.info Marian Lipták a architekt Matyáš Kracík? Odpovědi všech dotazovaných účastníků ankety jsou k přečtení v aktuálním JARNÍM ČÍSLE ČASOPISU 2024.