ROZHOVOR | S Petrem a Šárkou Bergerovými o restaurování barokních obrazů

Mohli byste čtenářům přiblížit, čím je tato výstava výjimečná?

Výstava je pořádána ve spolupráci Pardubického kraje, Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Pardubicích, Východočeské galerie, a také pochopitelně vlastníka obrazů, tedy Biskupství královéhradeckého, potažmo farnosti Letohrad. Výstava je unikátní jak tím, že se české veřejnosti vůbec poprvé uceleně představuje významný malíř pozdního baroka Johann Wenzel Bergl, ale také tím, že dává nahlédnout „pod pokličku“ dlouhému procesu záchrany památky, která ještě na počátku roku 2011 byla ve zcela havarijním stavu. Neobvyklá je i koncepce výstavy, kde jsou obrazy doplněny odbornými texty souvisejícími jak s osobou malíře, tak i s procesem obnovy jeho obrazů. Neméně unikátní je historicky vůbec první možnost srovnání obrazů orlické Křížové cesty s několika obrazy z křížových cest, které malíř namaloval pro Opočno a Dvůr Králové.

Můžete nastínit proces postupné obnovy obrazů?

Na této výstavě jsou představeny obrazy v různém stádiu rozpracování, od Zastavení I., které dokumentuje výchozí kritický stav, až po zcela zrestaurované Zastavení VIII., které je prezentováno v původním (byť ještě neopraveném) bohatě řezaném rámu. Samotný proces restaurování započal vlastně již v roce 2010 komplexním nedestruktivním restaurátorským průzkumem. Byl to především průzkum rentgenologický, který pomohl určit skutečný stav originální barevné vrstvy (ta byla pro letité špíny a ztmavlé zakalené laky takřka nečitelná) a který také potvrdil vysokou kvalitu malby.

Na základě výsledků průzkumu byl stanoven nejvhodnější postup pro záchranu celého souboru. Jako první krok bylo nutno všechna plátna stabilizovat nažehlením na nové plátno, a tím zachránit opadávající uvolněnou malbu. Jak bylo řečeno výše, poslední plátno bylo pro názornost výstavy dosud ponecháno v „původním“ stavu, to tedy na svoji stabilizaci teprve čeká. Dále na stabilizovaných obrazech proběhl sondážní průzkum do vrstev starých zahnědlých laků a četných neodborných přemaleb, aby bylo možné získat informace o samotné barevné vrstvě. Tato etapa pak ukázala cestu, jak postupně všechna plátna „vrátit do života“. To se zatím povedlo u jednoho obrazu.

Kdo obrazy vytvořil a čím je tento soubor zajímavý?

Autorem je Johann Wenzel Bergl, malíř u nás vlastně téměř neznámý. Narodil se v roce 1718 ve Dvoře Králové jako Jan Václav Bergl, takže jde vlastně o „Východočecha“. Přesto je dnes považován ve světě umění za rakouského malíře. To proto, že vystudoval vídeňskou Akademii výtvarných umění a ve Vídni se poté i usadil. Stal se velmi vyhledávaným malířem nástěnných maleb a malířem fresek, pracoval často i pro císařovnu Marii Terezii. Velký vliv na něj měli dva významní malíři pozdního baroka – jeho učitel Paul Troger i jeho spolužák a blízký přítel Franz Anton Maulbertsch. Shodou okolností jsme měli tu čest restaurovat obrazy od obou zmíněných velkých mistrů – a právě ze srovnání jejich tvorby vyplývá v určitém smyslu unikátnost orlického souboru. Ten vznikl v roce 1759 na objednávku do kostela Nanebevzetí Panny Marie na Orlici (dnes je tato obec součástí Letohradu).

Na těchto 14 poměrně rozměrných plátnech (209 x 140 cm) je více než jinde patrná specifičnost přístupu zručného freskaře k malbě závěsných obrazů. Freska je totiž malba pigmenty do vlhké omítky. Malíř může zpracovat pouze čerstvě nahozené plochy a technika mu neumožňuje nic opravit. To znamená, že v této technice obstojí jenom opravdu velmi zručný malíř, brilantní kreslíř a excelentní kolorista. To vše Bergl splňuje a navíc své zkušenosti jako nikdo jiný využívá v technice olejomalby – jeho obrazy jsou malovány rychle a zdánlivě snadno, s četnými výtvarnými zkratkami a s až hraniční expresivitou. Vytvořil tak dílo, které nás dnes ohromuje svým moderním výrazem. Pro rodné východní Čechy namaloval tři cykly křížových cest, a jak už bylo řečeno výše, na výstavě lze porovnat, alespoň v omezené míře, zástupce všech tří souborů. Orlická cesta je nejen nejrozměrnější, ale jak se zdá, Johann Wenzel Bergl v ní došel nejdále.

Kdo restaurátorské práce financuje, jak dlouho ještě jejich obnova potrvá?

Práce jsou financovány Pardubickým krajem, svůj díl přináší i farnost. Na průzkumu, resp. na vydání informační brožurky, se podíleli i soukromí investoři.

Co bude s obrazy po restaurování? Vrátí se na původní místo?

Orlická Křížová cesta budila svým netradičním pojetím, dramatičností, nezvyklým zpracováním a především monumentalitou „mimo měřítko“ orlického kostela ve farnosti vždy spíše rozpaky než obdiv. Svědčí o tom i dávné zápisy v kronikách. Posledních několik let musely být obrazy s rámy pro svůj havarijní stav dokonce svěšeny a deponovány v bezpečí tak, aby nedocházelo k ohrožení návštěvníků kostela. Po opravě by se měl celý cyklus vrátit do kostela zpět. My osobně si však umíme představit prezentaci této mimořádné památky i jinde ve městě, pokud by se našly tak rozsáhlé prostory. Konečné slovo bude mít pochopitelně farnost a město Letohrad. Podstatné je, že původně polozapomenutá orlická Křížová cesta je dnes ve městě všeobecně už natolik známá, že se o její osud nadále nemusíme bát.