ROZHOVOR | S Pavlem Jobou o proměně zahrad břevnovského kláštera

Můžete popsat průběh revitalizace zahrad břevnovského kláštera a účast Vašeho ateliéru na tomto projektu?

Po revoluci v roce 1990 byl benediktinskému řádu navrácen zpět areál břevnovského kláštera na Praze 6. Po 40 letech hospodaření komunistů zůstalo v zahradě pouhé torzo zdí bývalé oranžerie a přilehlých komponovaných teras, vystavěných okolo roku 1730 v rámci velké barokní přestavby kláštera a zahrad. Autorem této přestavby a také budovy oranžerie je Kilián Ignác Dientzenhofer.

Okolo roku 2008 se objevila spolu s vlnou dotací Evropské unie šance získat finanční dotaci na postupnou obnovu zahrad. Smyslem této dotace bylo zpřístupnění zahrad veřejnosti a především oprava zchátralé památky, jejíž podstata spočívá ve stavebně komponovaných stupňovitých terasách s rozsáhlými cihelnými opěrnými stěnami, schodišti, oranžerií, zahradním glorietem a přilehlým sadem. Atelier M1 sídlí v sousedství kláštera a pro klášter již v předchozích letech vytvořil studii revitalizace barokní sýpky v areálu.

Pro potřeby získání dotace jsme nejprve vytvořili studii a následně projekt ke stavebnímu povolení, na jehož základě klášter skutečně obdržel dotaci ve výši 75 milionů korun. Tato částka by nedokázala pokrýt opravu celých zahrad a všech objektů. Proto jsme vytvořili dlouhodobý plán rekonstrukce zahrad a do první etapy, hrazené z dotace Evropské unie, jsme zařadili především nejvíce zchátralé stavební konstrukce a objekty jako opěrné a ohradní zdi, oranžerii a zahradní gloriet a jen část čistě zahradních a sadových úprav. Doufáme, že se klášteru podaří postupně získat prostředky i na tuto druhou etapu rekonstrukce, jež by měla obnášet dokončení oprav terasových zdí, výsadbu vinné révy s trelážemi a okrasné výsadby, dokončení parkových cest a parkový mobiliář.

V letech 2009–2012 probíhala stavební obnova zahrad, Atelier M1 zde zajišťoval prováděcí dokumentaci a autorský dozor výstavby. Realizaci velmi citlivě i během částečného provozu v zahradách prováděla firma Aedes. První etapa rekonstrukce zahrad a oranžerie byla dokončena v květnu 2012.

Co všechno se již podařilo opravit?

V první etapě byly opraveny tyto části zahrad:

• oranžerie a několik set metrů masivních cihelných terasových stěn, včetně schodišť, mlatové páteřní cesty na hlavní třetí terase a objeveného vodního rezervoáru s fontánou
• zahradní gloriet Josefka
• nová infrastruktura (kompletní zasíťování objektů)
• horní sad s masivními opukovými ohradními stěnami
• parková cesta v lesní části s terénním schodištěm a veřejným osvětlením

V rámci této revitalizace se obnovila také zřícená oranžerie. Přiblížíte čtenářům i tuto rekonstrukci?

Od zřícení krovů v roce 1950 až do zahájení rekonstrukce stály v zahradě pouze zbytky opukových stěn. Budova má dvě „skleníková“ křídla a klenutou střední vstupní část, délku 57 metrů a proměnnou šířku 7,5–15 metrů. Jedná se tedy o poměrně velkou stavbu, na jejíž rekonstrukci bylo vynaloženo přibližně 18 milionů korun.

Nejprve bylo potřeba torzo zdí a střední klenuté části očistit od pozdějších dobových nánosů a dozdívek. Je poučné, že cihelná placková klenba nad střední částí v síle pouhých 15 cm vydržela bez střešní krytiny i jakékoliv izolace pokrytá nánosy hlíny a travin po takřka 60 let bez jediné větší trhliny ve výborném stavu. Zato z postranních křídel zůstalo stát jen několik opukových stěn, nezbyly ani parapetní zídky prosklených fasád.

Pro rekonstruování představy o původním stavebním řešení nám nesmírně pomohla dochovalá fotodokumentace. Jednalo se takřka o detektivní práci nad zvětšeninami detailů i celých konstrukcí, které podle fotografií bylo potřeba zkonstruovat, stanovit velikosti a průřezy i technologický postup. Přesto zbylo i množství prvků, jež bylo potřeba podle obdobných staveb vymyslet a navrhnout bez jediného nálezu.

Stavba neměla nikdy sociální zařízení a ani jedinou přípojku. Aby ji bylo možné používat co nejuniverzálněji, podařilo se nám ve skalních nikách za oranžerií vymyslet a zrealizovat jakési betonové „jeskyně“, kam jsme soustředili toalety a technické místnosti potřebné pro provoz ve 21. století.

Stavbu bylo potřeba také izolovat proti chladu a zemní vlhkosti, což jsme provedli co nejméně nápadně. Izolace od terénu je vytvořena větranou mezerou na systému ztraceného bednění „iglú“. Tepelnou izolaci jsme řešili především doplněním vnitřních oken k původnímu šupinovému zasklení a zateplením krovu volně položenou a kdykoliv odstranitelnou vatou. Vše ostatní je postaveno původními postupy za použití základních materiálů: pálené cihly, uleželé vápno, písek, dřevo.

K jakým účelům bude oranžerie nyní sloužit?

Stavba sloužila až do vyhnání benediktinů po roce 1948 jako skleník a zimní uložiště teplomilných rostlin. Architektura oranžerie i její umístění v ose kláštera napovídají, že nešlo jen o užitkovou stavbu – skleník, ale i o místo odpočinku. S oranžerií je zezadu spojena i pískovcová „meditační“ jeskyně.

Současné a budoucí využití oranžerie klášter teprve hledá. Na provozování skleníku s okrasnými parkovými citrusovníky, palmami a oleandry nemá klášter finanční prostředky. V koncepci otevřené klášterní zahrady bude oranžerie sloužit především pro pořádání výstav a přednášek, ale kdo ví, třeba se časem najdou i prostředky pro pěstování teplomilných rostlin. Každopádně prosíme dárce, kteří by mohli přispět přenecháním palmy nebo jiné zajímavé rostliny, aby se nám ozvali.

Více informací o Atelieru M1 architekti naleznete na portálu PROPAMÁTKY v KATALOGU SLUŽEB.